mesaliance

Reference

Březnice :: odstavec 11
Renesanční Březnice lákala básníky a romanopisce jedním milostným románkem, který se udál ve zdejším zámku. Zde totiž skryl habsburský arcikníže svou lásku Filipinu Welserovou, pocházející z augsburské peněžnické rodiny, a v zámecké kapli se dal s ní tajně oddat. Tato mesaliance pobouřila celý císařský dvůr, ale dopadla pro mladou dvojici celkem šťastně. Snad to byl nevšední půvab této krasavice, o dva roky starší svého manžela, snad politické zřetele nebo jiná příčina, co zlomilo tuhý dvorní ceremoniel i vžité předsudky, a nakonec přimělo císařského tchána k smíru s provinilými milenci... Kolik je tu možných dohadů a dějových kombinací... Z té doby zůstala v Březnici ještě jiná znamenitost, Lokšany... je to vlastně název městské čtvrti, v níž se původně rozkládal panský paláčík lokšanský, který byl počátkem osmnáctého století rozšířený a přemeněný v židovské ghetto. Překvapí ještě dnes svou zachovalostí a po celá desetiletí se odlišovalo způsobem života od domácího obyvatelstva, odděleného od města nejen zdmi a brankou, ale hlavně náboženským předsudkem...
Prácheň :: odstavec 27
Pří žihobeckých obžínkách byl tento kulhavec vyzván k tanci nejkrásnějším děvčetem ze zámecké chasy. Tanečnice - (neměla snad za ňadry skrytý laskavec?) - se mu v okamžení tak zalíbila, že jí ihned zadal celé své srdce. Ani na chvíli ji z ruky nepustil, přetančiv s ní všechny zámecké pokoje, a v posledním z nich se prý s ní na klíč uzamkl. Nechci se zadušovati za pravdu tohoto tanečního závěru - ale báby mívají zrak ostrý a zkušenost převelikou. Bůh ví, jakým a kterým kouzlem očarovala šafářova dcera (černá Káča jí říkali závistivci pro její krásu) svého knížecího pána, že nadobro ohluchl k pobouřeným výtkám svého vznešeného příbuzenstva, že poslal tuto svou nevěstu do města na vychování a nakonec si ji odvedl ze strašeňského kostelíka jako svoji zákonnou choť. Tato provokující mesaliance jistě nezískala mladé kněžně mnoho příbuzenské přízně, ale lid ji miloval - bylať vlídnou vrchností. Milujícího manžela prý mnoha dětmi obdařila a o jeho legálním otcovství nebylo sporu ani u závistivců nejzavilejších. Tátovi šafáři vsak stouplo dceřino štěstí do hlavy - a poněvadž nenadálé bohatství jako rez ničí všechny dobré lidské vlastnosti, spustil se natolik, že denně už po ránu zapíjel vydatně její štěstí horaždovickou "Münzovkou".