tenata

Reference

Krajina mýtu :: odstavec 55
Borovanský dr. Jan Petřík rád chodíval na tato místa, historií dotýkaná, a znaje lid, nezavrhoval dokladů ani této ústní tradice. Bylo třeba vyčistit studánku od bahna, a tu se přišlo na taras. Prostou logikou rozřešil nečekaně spletitý problém. Kde je taras, musela být studně, rukou lidskou vyhloubená - a blízko studné stálo jistě stavení. Hloubili dále a bahno vydávalo gotické džbány, tenata, střepy, zbytky železné obruče, vědra - i kachle z gotické doby. Vymýtili kus lesa a pod nánosem věků objevili základy celého dvorce. Víme, kde stálo obytné stavení, kde stáje, kde dvůr, kde pec...
Poutní místo :: odstavec 56
V sešlém altánu se drolí staré voští, které oblétají moli, a na prkýnku schne stažená srnčí kůže. Jen tenata tu ještě chybějí. Do tohoto pitoreskního harampádí umístil malíř Jan Konůpek své Narozeni Páně a do vln Malšiných nakreslil vory, které jsem tu už dávno neviděl plout. Střelce, mířící pod zámečkem puškou na bažantího kohouta, vystihl realisticky. Je to jeho dávný přítel, sídlivší tehdy na Řimově, Alois Dyk, bibliofil a nakladatel sličných tisků Emporia, jehož milé a pozorné pohostinství jsme sdíleli s malířem Moravcem o jedněch prázdninách.