Krajinou básníkovou ::
odstavec
25
Z tichého nádvoříčka prohlížím tuto půvabnou barokní stavbu, jejíž půdorys má podobu velkého písmene H, snad po panu Janu Jáchymu Harrachovi, který pověřil zhotovením plánu stavitele velmi citlivého k subtilitám doby a slohu. Po kmeni vzrostlého modřínu se pne brečtan, zámecká věžička má korouhvičku namířenu k outěchovické straně. Díky! - jen si, holoubci, bublejte z vikýře šindelové střechy, i my jsme spokojeni, poněvadž pěkné počasí máme připraveno na tuto pouť. Ať někdo vymyslí krásněji vzrostlý buk schwaigrovské pohádkovosti, který právě tady vévodí celému parku! Na lavičce pod ním sedával nejen Ignát Herrmann, ale i Jaroslav Vrchlický, na nějž upomíná malá besídka. Snad táž, do níž Jiří Frejka umisťuje baronesu z napoleonské doby, "kterou si představoval bledou a s Černými kadeřemi VC stylu directoire". Já jsem si na jejím průčelí přečetl dvojverší a marně dumal, do které básníkovy knížky je zařadit.
Jan Jáchym Harrach
