Sepekov

Sepekov na Wikipedii

Související

kostel Panny Marie v Sepekově

Reference

Od Milevska k Bechyni :: odstavce 12, 19
Bylo začátkem října, kdy slunce je stříbřité a tiché, ve školní zahrádce rudly květy jiřin, větve štěpů se ohýbaly k zemi a z humen voněla rozoraná země. Kolikrát se odtud zadíval chlapec Břetislav na osm věžiček sepekovských, z nichž devátá, kopulovitá, zářila jasnou červení pod lesnatým svahem Chlumu. Jak se těšíval na velikou zářijovou pouť, plnou poezie, jejíž barvitá rušnost jistě podněcovala dětskou fantazii. V ambitech poutnické mariánské svatyně i v chrámu samém viděl učitelský synek snad poprvé výtvarná díla. Tehdy ještě bylo možno spatřit i zbytky gotického původního chrámu svatého Mikuláše, pocházejícího ze 14. století, z nichž trčí dnes jen triumfální oblouk.
...
Když jsme s přítelem sochařem stáli v říjnovém pršlavém podvečeru u hrobu jeho rodičů na sepekovském hřbitově, zadíval jsem se pozorně do tváře otce i matky na Bendově bronzovém reliéfu. Obzíravě jsem nabíral do očí celý tento kraj. Vyvolal jsem si sochu barikádníka od bernartické školy i sošné postavy dělných lidí před milevským kulturním domem a vzpomínal především na jeho tatínka. Jakou by měl tento starý venkovský kantor radost ze synových úspěchů... V svatovítském triforiu jsou první bysty od Petra Parléře a poslední modeloval sochař Břetislav Benda, rodák z líšnické školy. A kolik význačných osobností sedělo jeho synovi modelem. Tato krajina svěřila umělci lyričnost a poezii jako dědictví nezcizitelné, ale obdařila ho i vytrvalou dělností, stejně typickou vlastností domova.