Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
63
Slunce a pohoda nám přály k jednomu celodennímu výletu. Lesní cestu vystřídaly orosené pěšiny, které nás dovedly od Veselíčka k Bránicům, odkud je krásná vyhlídka na bernartickou krajinu, která se nám z této strany jeví jako náhorní rovina, mírně svažovaná k jihu ve střídě polí, hladin a táhlých, melancholických lesů. Třešňové aleje byly pomrzlé, jen tu a tam červenala se drobná třešnička, a za chvíli nás chladil stín rukávečské r, kterou v kraji nazývají také květovskou. Nad rozsáhlou, svažitou loukou stojí dřevěné, poschodbvé stavení s vyřezávanou pavláčkou, nazvané Tyrolský dům. Tady v době honů pobývalo panstvo. O jeho zálibách svědčí psí hřbitůvek s kamennými náhrobky, neboť pro knížete pána měl leckdy větší cenu psí život než nějaká babka, sbírající v jeho oboře chrastí. Alej voňavých jedlí lemuje tiché pěšinky a nová stavení svítí bílými zdmi i záclonami v oknech. Na padesát jelenů bývalo chováno v této oboře. V čas říje nebylo vždycky příjemné setkání s tímto králem naší vysoké. Dnes je tu chována zvěř černá, ale nesetkali jsme se s ní ani u krmelců, ani na cestách. Snad naše chůze nebyla dost tichá a snad bylo příliš slunečno, kdy tato zvěř raději odpočívá někde v stinném mlází.
Veselíčko
