Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
8
Tato náhorní rovina, plná tichosti a zamyšlení, s táhlými pruhy žitnišť a temnými pásy lesů na obzorech, s přemítavými hladinami rybníčků v lukách, nebyla nikdy končinou dramatických svárů a rušného života. Byl to domov drobných zemědělců s vesničkami alšovského kouzla, s malými městy, kde se setkáváš spíš s historickou rozpomínkou než s prudkým pulsem nové techniky. Nebylo tu ostatně nikdy příkrých rozdílů mezi zámožností a chudobou a dodnes je to svět tiché každodenní práce, konané rozmyslně a trpělivě od pokolení do pokolení. Řada poutních míst zdůrazňuje dávnou religiozitu, která vyhovovala po zákonu života lidem přemýšlivým a uzavřeným do svých niter. Vlastně až do konce druhé světové války byl to život barokní vesnice s ustálenými zvyklostmi a řády, jak je stanovil a udržoval církevní rok. Dnes se nám sice mění před očima, ale dávná rezidua tkví pevněji v lidských nitrech, než jsme někdy ochotni přiznat.
reziduum
