Od Milevska k Bechyni ::
odstavce
9, 13, 16-17, 19, 65
Do Líšnice, která je rodištěm Břetislava Bendy, dostal jsem se teprve nedávno v jeho doprovodu - a bylo to setkání přívětivé a krásné. Je to protáhlá ves s čtyřmi rybníčky, Hořejším, Kovárnou, Kováříkovým a Na drahách, v nichž se zrcadlí štínlé koruny topolů a bílé prolamované štíty statků, z nichž nejbohatší je u Šťastných.
...
Když chodil s ostatními líšnickými dětmi do milevské měšťanky, jistě se s nimi rozběhl někam na lusky, ale daleko prudším vzrušením pro dětské oči byl průvod masopustních maškar, rok co rok obnovovaný. Jistě jej jako všechny venkovské děti okouzloval les. A tady, někde v lesích dětských let, bych hledal lyrické zdroje jeho umění. Řadime-li právem Břetislava Bendu, žáka Myslbekova a Štursova, mezi básníky české krásy dívčí a ženské, nebudeme její vzory hledat v dílnách učitelů. Předobrazy této sochařské půvabnosti se ukládaly do jeho smyslů už dávno, u líšnických vod, proto cítíme, že je tvořena básnicky, ze vzpomínky, a není pouhým přepisem pózujícího modelu. Toto zdravé ženství je jihočeského rodu, proto je cítíme tak domácky...
...
V roce 1910 učil v Strakonicích modelování pan ředitel Hadraba, výrazná pedagogická osobnost, která už tehdy seznamovala žáky s psaním na stroji a těsnopisem. V hodinách modelování byl však líšnický chlapec žákem nejdychtivějším a nejsoustředěnějším. S velikým zájmem modeloval ovoce podle přírody, podle sádrových odlitků akantové listy a ke konci školního roku se odvážil i na heraldického lva a svoje výtvarné snažení zavrcholil náročným úkolem, reliéfem hlavy mistra Jana Husa. Pan ředitel Hadraba uznale pochválil mladého snaživce: "Koukejte, chlapci, jak je Benda pilný, z něho si vezměte vzor, ten jednou někým bude." Jistě tenkrát pan ředitel Hadraba netušil, že právě tento žák proslaví nejvíce jeho pedagogický fortel a předvídavost. Poradil otci, aby synova nesporná sochařská vloha se dále tříbila v nějaké umělecké škole.
Daleko-li pak je z Líšnice do Bechyně, jejíž keramická škola byla tehdy velmi proslulá. Rodiče uvažovali, že by chlapec nebyl daleko od domova, a proto zpočátku uvažovali o synkově zápisu v Bechyni. Maminka, milevská rodačka, znala místního kamnáře Dvořáka, který se často chlubíval absolutoriem této školy. Vyložila si výuku v Bechyni po svém, a nechtíc ze syna mít kamnáře, přemluvila otce velmi rozhodně: "Tam ho nedávej!"
...
Když jsme s přítelem sochařem stáli v říjnovém pršlavém podvečeru u hrobu jeho rodičů na sepekovském hřbitově, zadíval jsem se pozorně do tváře otce i matky na Bendově bronzovém reliéfu. Obzíravě jsem nabíral do očí celý tento kraj. Vyvolal jsem si sochu barikádníka od bernartické školy i sošné postavy dělných lidí před milevským kulturním domem a vzpomínal především na jeho tatínka. Jakou by měl tento starý venkovský kantor radost ze synových úspěchů... V svatovítském triforiu jsou první bysty od Petra Parléře a poslední modeloval sochař Břetislav Benda, rodák z líšnické školy. A kolik význačných osobností sedělo jeho synovi modelem. Tato krajina svěřila umělci lyričnost a poezii jako dědictví nezcizitelné, ale obdařila ho i vytrvalou dělností, stejně typickou vlastností domova.
...
Tři výborné sochařské práce, vyšlé z rukou sochaře Břetislava Bendy, rodáka líšnického, zdobí Bernartice. Reliéf Merkura je umístěn na bratrově domě, pomník padlých se symbolickou postavou Republiky si postavili na náměstí a před školou spatříme sochu partyzána.
Líšnice
