Jede, jede poštovský panáček

Reference

Od Milevska k Bechyni :: odstavec 59
Škoda, že už rozbourali starou poštu, kterou už neuvidím jinak než na nějaké šedivé fotografii. Přimyslil bych si k ní postilióna ve fráčku a nějakou rokokovou diligenci s vysokým kozlíkem, odkud zaznívala trubka i veselý pozpěv písničky: Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Připomíná to nějakou idylu, stejně jako kdysi život v staré škole. Učitelé tu srostli s lidem, svým dětem umožnili dosáhnout akademického vzdělání a stavěli si v Bernarticích domky, aby ani do výslužby nemuseli jinam. Nebývalo vždycky lehké jejich živobytí, ale těšili se opravdové vážnosti.