• 
• 
• 
• 

utrakvisté

Reference

• Krajina pod Křemešníkem :: odstavec 3

  Šestnácté století vtisklo obrazu města dnešní siluetu dvěma věžitými branami, Rynáreckou a Jihlavskou, zanechalo po sobě zubaté cimbuří na dochovaných hradbách u Solné brány i zbytky městského opevnění na dnešních Příkopech. Město mělo svou školu již v době Karlově a za klidné vlády Poděbradského i Jagellonských žilo se sousedům stejně poklidně jako v jiných městech Českého království. V letech 1446 až 1451 se konaly v Pelhřimově čtyři zemské sněmy za přítomnosti krále Jiřího, které skončily 3. srpna dohodou mezi utrakvisty a katolíky. Smír byl velmi hlučně oslaven na blízkém rožmberském hradě Kameni. Za stavovského povstání zůstalo věrno císaři, za třicetileté války je podvakráte vyplenila a vypálila švédská soldateska, mnohokrát bylo postiženo požáry i válečnými vpády, jak se dočítáme v jedinečné monografické práci historické, Dějiny Pelhřimova, kterou akademik Josef Dobiáš napsal svému rodišti s důvěrným znaleetvím a houževnatou vytrvalostí, jakou může v člověku vyvolat jen věrná rodácká láska. Je to právem chlouba Pelhřimovských a nevím, jsou-li autorovi dost vděční za toto jedinečné dílo v oboru městských dějin.

• Obděnická pouť :: odstavec 35

  Nevíme už, která z nich byla nejbližší jeho srdci. Jistě, zcela jistě by jej nejhlouběji sklíčil osud dcery Johanky, provdané za pana Oldřicha Myšku ze Žlunic, posledního pána na Obděnicích před Bílou horou. Tento novoutrakvistický horlivec, který ve svém městě Kamýku postavil pro své souvěrce novou modlitebnu a příliš se exponoval v odboji proti císaři, musil po prohrané bitvě uprchnout do Saska. Jeho manželka s dcerou se vypravovala za ním do exilu. Nebylo příliš času na rozmýšlení, doba byla nejistá a na cestách plno nebezpečí. Snad se jí zdála nejbezpečnější jízda po Vltavě, ale ta se jí stala osudnou. Útěk byl předčasně vyzrazen a nevíme už, zda to byla osobní nebo náboženská msta, či pouhá chtivost lupu, co přimělo pronásledovatele k ukrutnému činu. U Velké byly obě uprchlice na vodě přepadeny, oloupeny a utopeny. Ani druhé dvě dcery Krčínovy neměly šťastný život. Manželu dcery Elišky, panu Václavu Svatkovskému z Dobrohoště, bylo zabaveno zboží petrovické, a Dublovice, dědictví dcery Ludmily, prodává její choť pan Adam Vojkovský z Milhostic před svým odchodem do emigrace za zlehčenou minci paní Polyxeně z Lobkovic.