• 
• 
• 
• 

Tisíc a jedna noc

Reference

• Od Milevska k Bechyni :: odstavec 68

  Živá, drobná paní nás uvádí do pokoje, kde se najednou ocitáte v docela novém světě. Je tu orientální krb a perské koberce, cizokrajné nádoby i zbraně, obrazy, jejichž náměty nám připomínají ovzduší z Tisíce a jedné noci. Ve vitrínkách jsou pro vzpomínání vystaveny celé exotické sbírky. Prohlížíme hliněné destičky, popsané klínovým písmem, a mnoho krásných předmětů, vyřezaných ze slonové kosti. Zde jsem také poprvé ochutnal skutečnou manu. Hovor se stále soustředuje k Bagdádu, palmám a oázám. Je tu věru čemu naslouchat, jen jedné věci se obáváme dotknout, byť jen náznakem. Nedotýkejme se lidského srdce na místech nejbolavějších. Nevíme nikdy dobře, máme-li pro tento dotek ruce dost křehké a slova dost jemná a citlivá...

• Žádnyj neví co sou Domažlice :: odstavec 43

  A což když si do kufříčku složil frak a skoro tajně přeběhl od Piškuntálů Vodní ulicí, aby se dostal včas k vlaku, který jej měl zavézt do Prahy nebo do Plzně. Tam doprovázel na klavír své milé přátele-zpěváky Emila a Karla Buriana, nebo pěvkyni světové pověsti, jakou tehdy byla Ema Destinová. Jedinou lidskou slabostí, která si dovedla osedlat Karla Buriana, byla sklenička dobrého vína, a když k ní slavný pěvec zasedl, byl nadobro ztracen pro všechny své posluchače. Ach, kolikrát si takto i s Jindřichem zahřešil před tváří boží... A Ema Destinová ? - Bože, ta prožila léta takové slávy, že musí dnešnímu pokolení připadat jako nějaká pohádka z Tisíce a jedné noci. Tato pěvkyně zažila ještě „zbožnění divadla v široké nádheře panovnických dvorů a v přeplněných ulicích", projevy takové úcty, jaké by se dnes dostalo jen národnímu mužstvu při vítězném návratu z mistrovství.