Od Hradce k Počátkám ::
odstavce
60, 70-71
Z Počátek si odvedl svou první choť Emilii, rozenou Nedvídkovou, básník J. V. Sládek, ale netěšil se dlouho ze svého rodinného štěstí. Třiadvacetiletou pochovali na hřbitov u kostela Božího těla a my si tam můžeme přečíst jedny z nejkrásnějších veršů Sládkových:
...
I jedna zachovaná Březinova básnička ze školních let, nazvaná Dušičky, která se motivicky vztahuje k hřbitovu u Božího těla, má s tímto kněžským skládáním společnou inspirační základnu.
Šindelová mohutná báň zvonice i štíhlá vížka jehlanovitého sanktusníku na blízkém hřbitovním chrámu vytvářejí typické obrysy těchto míst pro všechny počátecké rodáky, do jejichž města se vracíme zamyšlenější. Kolem dokola leží chudý kraj s "Černými bratrstvy lesů" a na mezích pod prosvítavými nebesy rozsvícený "sírovým květem" svízelu siřišťového, kraj pozdějších jar a zádumčivějších podzimů než jinde, kraj jeřábů, osik, bříz, jalovců i drobných vsí, schoulených na závětrné straně lesnatých svahů mezi drobnými políčky osad, "v nichž chalupník byl pán a sedlák boháčem". I v létě jsou tu rozevlátá oblaka studenější svou bělí než jinde a tuto zchlazenou melancholickou krásu kvetoucího vřesu, mělkých písčitých oranic, kamení a oblak hluboce procítí každý, kdo sem přijde z kraje odjinud.
kostel Božího Těla v Počátkách
