Antonín Krejčí

Reference

Sluneční poutník :: odstavce 32, 36
A kdo by vzpomněl na probuzeneckého faráře, který si zničil život jednou památnou řečí ve Slovanské lípě, pronesenou v Českých Budějovicích bouřlivého roku osmačtyřicátého. Bezmála čtyřiadvacet let prožil páter Antonín Krejčí v tomto kulturním vyhnanství pod dozorem četníků a za neutěšeného stavu hmotného. S jakou asi radostí přivítal na své farce vzácného přítele Karla Jaromíra Jaromíra Erbena, archiváře a slovutného básníka, když přijel naposled na Chodsko o svátku svaté Anny roku 1868 po svém moskevském zájezdu na Slovanskou národopisnou výstavu.
...
Jak by byl asi páter Krejčí přivítal v svém chudém domově tohoto zvláštního poutníka, který byl zvyklý chůzi na parketách zámeckých komnat jako rozený aristokrat, ale jeho čeština byla výrazově chudá a toporná až k pláči. Jak přesně a odstíněně se dovedl vyjádřit jazykem, kterému se naučil v pražských školách, tehdy německých - on, který první vyjádřil kmenový charakter našeho lidu a českému umění naznačil cestu k slovanskému východu. Jak rozdílný byl vnitřní svět tohoto nejspanilejšího ducha, jakého kdy mělo naše umění, od trudné existence českého faráře v tomto německém Vystrkově...