Krajina alšovská ::
odstavec
56
Nazval-li August Sedláček, nejlepší znatel českých hradů a zámků, "králem českých hradů" právě Zvíkov, potvrdíme mu jistě vděčně jeho obdivné epiteton. Štíhlá hláska s kamenným věncovím krákorců a ostrou hranou zdi, zakončená pod střechou erby švamberské labutě a rožmberské růže, dává hradu vznosnou siluetu i vznešenost. Zdivo hlízové věže dlouho mátlo svými kamenickými značkami historiky i archeology, kteří se jeden čas domnívali viděti na nich nějaké runové písmo markomanské, a věž byla od nich nazvána Markomankou. Nejkouzelnější překvapení pro zrak poutníkův je raně gotická chodba s výklenky a sedadly, která je předzpěvem krásy vnitřního nádvoří, jehož souvislé pásmo arkád o dvou poschodích představuje architektonickou zvláštnost, ojedinělou v celých českých zemích. Když tu za měsíčných májových nocí zaznívá gotická hudba, když ztichnou ptáci a dole se rozezpívají hlasy dvou řek, když nad nimi ve výšce ševelí lesy a luna napoví svým svědem lomené oblouky ochozů, přeneseme se do ovzduší století čtrnáctého, do světa namalovaného v svatební síni, kde pištec s bubeníkem vyhrávají svatebnímu průvodu, obřadnému a vážnému, jak se sluší na přítomnost čtyř vznešeně přihlížejících kurfiřtů. Je-li gotika hradního nádvoří překvapením, musíme architekturu hradní kaple obdivit jako báseň, jejíž účin zvyšují vybledlé svatozáře fresek i nápovědi dívčích tváří. V tomto gotickém světě jsem na Alše vzpomínal nejhoroucněji: na Alše studentsky zamilovaného, na Alše jako milovníka historie své rodné krajiny i na mužného Alše, když tvořil návrhy pro monumentální výzdobu murální a sgrafitovou.
Markomani
