tusculum

Reference

Hlasy domova :: odstavec 74
Jistě by se podezřívavě usmála i tvář F. X. Šaldy, který jako student procházel v osmdesátých letech minulého století zdejším krajem, pobyv tu dvoje prázdniny v rošické myslivně u své tety Schnurpfeilové. Vždycky mne v hovorech překvapovalo, odkud ví tolik konkrétních poznatků ze zdejších končin. Pan vrchní Patera z pražské Unionky tu vyprávívá na svém odpočinku mnohé historie umělecké. A ví jich mnoho. Nezasteskne se Ti někdy po domově v slovenském tusculu vážeckém, malíři Jene Hálo? Vím, že miluješ tuto novou domovinu s horoucností až posedlou — ale nevábí Tě k nám dětinství Tvého věk? A léta toužení uměleckého a milostného? Mnohé se změnilo, ani svůj rodný dům bys už nenašel — Tato krajina je však poznamenána našimi dětskými šlápotami, naším mladickým horováním, neznajícím ještě ani zrad, ani omylů ...