Mrákovská neděle ::
odstavce
19-20
Vzpomněl jsem na jiný slunný den z konce jara, když jsme šli od nich
z Mrákova po silnici k Tlumačovu a k Stráži až do města. Na lukách kvetlo
tolik pampelišek, že jsem takovou žlutou záplavu v zeleni dlouho neviděl.
Okraj příkopu se modral zběhovcem a bledě růžovými květy řeřišnice
luční, štěpy stály holé, ještě neprobuzené, ale vánek byl už navoněn ornicí
a nebe se třpytilo skřivánčími trylky.
Na tlumačovské návsi se zrcadlily zelenavé vlasy vrb v hládi rybníčku
i s bání kapličky, před níž stojí litý křížek, na jehož kamenném podstavci
je vytesán kalich, mnohem mladší, než aby se z něho dalo něco vyvolávat
z husitské minulosti kraje. Jsou tu ještě některá stará stavení i srub, ale
hned za vsí se bělal "v rochci" svými kmínky březový háj, tak malinký,
že by se v něm mohla skrýt jen jediná dvojice milenců. Na polích pracovaly
ženy v červených flámiškách, jejichž jásavá červeň tvořila se sytou zelení
jarního žita tak lahodný barevný akord, že musil potěšit oči i srdce.
Od Tlumačova ke Stráži se zdlouhavě táhne cesta z kopce do kopce, ale
nějaké auto před námi zastavilo a řidič nám nabídl svezení, což jsme rádi
přijali a vystoupili až na rozcestí před samou vsí. Nakreslil jsem si tu starodávné stavení u Vostunců s plechovým svatým Janem na kamenném
podstavci a rozložitým kaštanem u plotu, že se mi zdálo nejpoetičtějším
místem v celé vesnici. Ještě u Pártlů a Gabrielů lze spatřit krásnou lidovou
architekturu, ale kus starodávného prostého živobytí dýchne na vás z nizoučké chaloupky u Kučů. Barokní kaplička ušlechtilých proporcí a sličné
báně tu stála už v době roboty za tereziánského času.
Tlumačov
