• 
• 
• 
• 

napoleonské války

Napoleonské války na Wikipedii

Reference

• Rošice :: odstavec 24

  Za napoleonských válek se dostal majitel čekanického panství, jezdecký rytmistr rakouské armády Alois svobodný pán Helversen, za ustupujícími Francouzi od Lipska až do francouzské země. Ve vojště nalezl svého krajana z Bratronic, prostého vojáka, s nímž uzavřel důvěrné přátelství. Nevíme už, bylo-li to stálé válečné nebezpečí či opravdu těsné pouto krajanské, co porušilo společenské rozdíly, tehdy jistě ostře vyhrocené, a zároveň sblížilo důstojníka s vojínem. Rytmistrovi se to vyplatilo. Jednou zaútočila rakouská jízda velmi prudce: koně se rozcválali, blýskly palaše, boj začíná a najednou marně shání bratronický vojáček svého příznivce v ryku bitvy. Obrátí koně, rozjíždí se zpátky a nalézá svého krajana ležícího v trávě, s dlaní na oku. Nedbaje střel, vysazuje ho k sobě do sedla a ujíždí s ním rovnou na obvaziště. Byl nejvyšší čas. Francouzi se vzpamatovali, zaútočili, a rakouští jezdci se obracejí na útěk. Kopyta francouzských koní bijí o zem a rozdupávají rakouské raněné k smrti. Zatím bylo čekanickému pánu ošetřováno na obvazišti zraněné oko. V úzkosti z možné ztráty zraku učinil slib, že po uzdravení jistojistotně dá postavit na svém panství kapličku. Slib byl splněn. Ještě v Paříži dal namalovat obraz kojící Panny Marie a do rámu vyřezati podobu oka na památku, že jedno oko přece jen v bitvě ztratil. Kaplička byla vysvěcena roku 1815 a od té doby se každoročně v první červencovou neděli konala u ní pouť, která se později rozšiřovala i na ostatní neděle do konce měsíce...

• Krajina mýtu :: odstavec 31

  Boží muka stojící při cestě k Otěvěku mě oslovila baladou o náhlém uhoření pasaččině, již lidový malíř vyjádřil neumělým, ale navýsost upřímným obrázkem lyrického účinu; u tebe, kříži v lukách, zřím cval černých koní a slyším výskání svatebčanů, jejichž divoká noční jízda skončila v hloubkách močálu; ty, kamenný sloupe nad úvozem přede vsí, stojíš tu nad hrobem kozáků z napoleonských válek, kteří už dávno zavřeli v očích širokou dálku rodné stepi, a u silnice mohuřické jiný štíhlý sloup božích muk je vlastně pomníčkem nad kostmi jejich francouzských soupeřů.

• Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 36

  Za napoleonských válek nesla rakouská štafeta důležité zprávy z Bavor do Plzně a zastavila se na klenčské poště, aby tu vystřídala koně. Vzápětí se za ní přihnali francouzští jezdci, a než se kdo nadál, stáli na chodbě před kanceláří. Všechno se udalo v okamžiku. Pan poštmistr Václav Šafránek ihned vystihl situaci, vyšel důstojníkům vstříc, ukrývaje za zády francouzský nápis kanceláře, a vyvedl nezvané hosty do protějšího pokoje. Vtom vychází z kuchyně paní poštmistrová a nese plnou zástěru mouky. Sotva zahlédli důstojníci sličnou paní, ukláněli se jí dvorně po francouzsku, ona se na ně usmívala a ještě stačila manželu česky pošeptat, že depeše jsou složeny pod moukou a nese je ukrýt na půdu. Důstojníci prohledali celé stavení od sklepů až po půdu, zajali rakouskou štafetu, ale listiny jako by se propadly někam do země. Ty odnesla jedna hezká klenčská dívčí ve svém účesu - a nebyla prý to její první úloha...