-
Stříbrné Hory ::
odstavec
10
Z Plánice už není daleko k rybníku Hnačovskému, v jehož blízkosti se na Nové Hospodě narodil básník Rudolf Mayer, druh Máchův a Nerudův, autor první české básně sociální, nazvané "V poledne". Tesknota "Stínů večerních" a melancholie "Znělek nočních", plné máchovského neklidu, zaznívají ztlumenou melodií z ticha této krajiny, do jejíhož sirotčího smutku se tento básník vposlouchával nadmíru citlivě:
-
Hlasy domova ::
odstavce
10, 154
"Strhané struny zvuk" mě ovanul máchovskou tesknicí z veršů bratří Adamců, jejichž kolébka stála v prosté světničce zdejšího mistra krejčovského. V jedné z mnoha obměn se opakuje v jejich životě osud tolika českých studentů, jimž proletářská léta kondic a odříkání napsala předčasně úmrtní list.
...
Nevyčítám vám toto chování k velké básnířce a nešťastné ženě, které vás nectí a je v rozporu s ušlechtilým rytířstvím, osvědčeným v oblastech jiných. S Karlem Hynkem Máchou jste si nemohli rozumět, musel vás pobuřovat chtě nechtě svou naprostou neznalostí kompromisu, i jeho vnitřní svět byl jiný než váš. Tento básník měl v Blatné důvěrného přítele. Jmenoval se Karel Blatenský, pocházel z kupecké rodiny a studoval v budějovickém semináři. Tam se také sešli při Máchově cestě do Itálie. Janu Máchovi, svému jmenovci, příteli a theologu, píše mimo jiné do Budějovic: "Kudrna a Strobach Tě pozdravují a Ty ode mne a od nich pozdravuj p. Blatenského a řekni mu, že jsme byli v rodiném jeho městě."
-
Když jsem já šel tou Putimskou branou ::
odstavec
11
Miniaturista Jan Zachariáš Quast pozorně malovával na porcelán trochu upjaté tváře svých vrstevníků, z nichž jedna dlouho mátla svým "rámečkem vousů" a zrakem plným světobolu ctitele romantického básníka, kteří v ní hledali, žel marně, pravou podobu Máchovu.
-
Na Vodňansku ::
odstavec
54
Toto městečko nezámožných rolníků a řemeslníků, dříve slynoucí svými dřevěnkářskými trhy, dalo české kultuře několik význačných osobností. Už v šestnáctém století se setkáváme s jménem svatovítského kanovníka Tomáše Bavorovského, který psal knihy obsahu bohovědného a je uváděný Jungmannem. Jako učitelský syn se narodil v Bavorově 7. srpna 1800 Josef Krasoslav Chmelenský, doktor práv a dvorský místosudí v Praze, probuzenecký básník a kritik, budějovický spolužák Čelakovského. Tento idylik jemného hudebního sluchu a zpěvného verše, jehož mnohé písně znárodněly, napsal text k první české opeře, Škroupovu Dráteníku, a pro téhož skladatele napsal ještě dvě slovesné předlohy k zpěvohrám. Jeho kritická činnost, zaměřená k divadlu, byla po mnohých stránkách objevná a záslužná, stejně jako zájem soustředěný k hudbě, který z přílohy k Věnci vytvořil náš první hudební časopis. Jako literární kritik vysloužil si smutnou proslulost příkrým odmítnutím Máchova Máje, a vlastně jen tímto odsudkem žije v naší paměti. Snad křivdíme tomuto probuzeneckému vzdělanci, snad si zkreslujeme poněkud podjaté jeho tvář do podoby málo sympatické; vždyť některým jeho veršům nemůžeme upřít líbeznost ani dnes.
-
Vzpomínání na Julia Zeyera ::
odstavec
11
I vy, Julie Zeyere, jste tady před přáteli ukryl svou pravou tvář pod masku veselosti. Neuvědomil jste si v těchto místech bezednou propast žíznivého pohledu Máchova? To, co říká váš Rojko v Domu U tonoucí hvězdy, je vlastně jen obměnou nočních kvílivých otázek Máchova vězně. Slyšte znova:
-
K metropoli kraje ::
odstavce
9, 67, 72, 80
Budiž pozdraveno město, jehož jméno zachovalo naší paměti jeden ze slovanských kmenů, který před tisíciletím osídlil tyto jižní končiny země. Ne náhodně jsem vybral právě Netolice, městečko na samém prahu Blat, které mne okouzlilo hned napoprvé a nezapomenutelně. Již nespatřím na tvém nedělním náměstí blatské hospodyně v čepcích zlatem vyšívaných, ani v plenách, pojmenovaných "pavoučky" pro jemnost jejich krajkoví a tkaniva, ani s "nebesklíči" v těžkých mosazných vazbách, zdobených barevnými kamínky. Těm jsem se mohl obdivovat už jen ve vitrínách muzejních, vystavujících ještě jiné poklady. Milovníci národopisu naleznou v starém nárožním domě rožmberském mnohou jedinečnou zajímavost, ale mě potěšil znamenitostí nečekanou a neočekávanou, kterou možná ani Praha se pochlubit nemůže. Ne bez dojetí jsem otevřel foliant Bible kralické, který páter Koniáš neúprosně podrobil své korektorské vášni, začerniv cudně i dřevoryt Adama a Evy, a na titulním listě se vlastnoručně podepsal. Jak se sem dostal Máchův akvarel Karlštejna, také autorem vlastnoručně signovaný, a knihy s jeho dedikací, je už jiná historie. Majitel tohoto starobylého domu, netolický lékař Josef Kudrna, byl z nejdůvěrnějších přátel Máchových, několika zmínkami vzpomenutý v básníkově deníku, a tyto památky tu zůstaly po něm; obrázek pro vzpomínku na jeden karlštejnský výlet. I s Tylem se důvěrně znával. Založil v Netolicích kulturní tradici kudrnovskou a poslední přímý potomek tohoto rodu odkázal celé své sbírky i dům rodnému městu. Jeho sběratelství by mohl někdo zaměnit s podivínstvím - zanechalť několikatisícový soubor prvních pohlednic i prvních jízdních lístků, což je dnes kuriozita světová. Procházím městem a jen brána na tržišti mi připomíná bývalou slávu koňských jarmarků, kdysi tak proslulých. Kolem kostela svatého Václava a kolem potoka v údolí Pod Jánem jsem nalezl krajinářské motivy, které by jistě upoutaly Amálii Mánesovou svou zvláštní půvabností. Můstek na hrázi Mnicha je ozdoben statuí svatojanskou a pod mostem stékají do potoka tři vodopády, jako stvořené pro štětec Navrátilův. Od rybníka Podroužku s kapličkou na hrázi a letícími racky vracím se zpátky na náměstí. Loubí některých domů budiž připomínkou města, kam pospícháme...
...
Pan Bedřich, purkrabě z Donína, aby přehlušil žalost nad ztrátou manželky a syna, vypravil se v rudolfínské době do italského Loreta a touže cestou, po níž šel později Mácha, dojel z Prahy do Budějovic, kde bylo jeho čtvrté nocování na české půdě. Zvídavý šlechtic zaznamenal s věcnou stručností obraz tohoto města ve svém cestopise, omeziv se na nejvýraznější rysy: Město katolické, dosti velké a pěkné, ulice rovné, rynk velký, kostel pěkný a při ním vysoká vlz z štukového kamene jest, v sakristii mnohé reliquie a stříbrné veliké obrazy maji.
...
Vnitřní zážitek italského poutníka Karla Hynka Máchy se omezuje jenom na nékolik slov jeho deníku a dopisové sdélení rodičům: Já jsem v Budějovicích, a mám se dobře. Krásný pánský pokoj na nocleh, k večeři zvěřinu, ale - pomoz Bůh penězům. Mimo nadání nalezl jsem zde mnoho známých pánů Teologů, a prošel jsem s nimi v mém podivném obleku město, všecko na nás otvíralo oči i ústa, prošli jsme Seminář a Seminářskou ohradu, obzvláště mě přijal pan Mácha, co jim to psaní odevzdá, žádám, aby i oni ho, tak jako on mě, přijali...
...
To už byla zřízena koňská dráha, první na evropské pevnině, o níž se zmiňuje i Mácha jako o "železné silnici", a naše myšlenky provázejí po ní novinářského "delikventa" až do "alpejské krajiny", jejíž ledovce můžeme ostatně zřítí za jasných dnů z granulitového vrcholu Kleti.
-
Obděnická pouť ::
odstavec
99
Na jihovýchod se prostírá Sedlecko, krajina Máchova rodu. Od zalesněného vrcholu Zvěřince obzíral zrak mladé Máchovy duše smavou končinu, "kde dál blyštěl dvorů bledý stín", kde z ticha se "modro k nohoum vine" a "oko v dálku napnuté" se hrouží do tajemství zásvětního. Mnohou finesu Máchovy krajinomalby musíme hledat právě tady. Vzpomínka na básníka je tu provázena úsměvným jasem...
-
Bechyně ::
odstavec
17
Nejkrásnější pohled na město je jistě od řeky. Stráň rozvoněná na jaře stovkami rozkvetlých šeříků patří milencům, které už dávno neděsí hláska Kohout, bývalé obydlí katovo. Půvabu této bechyňské veduty s řekou, renesančním zámkem a klášterem na skalnaté stráni, plné zeleně a ptačího zpěvu, musíme hledat obdobu bud jen v Jindřichově Hradci nebo v Krumlově. Ve farním chrámu svatého Matěje spatříme mistrovskou práci Brandlovu, obraz svatých Tří králů, na náměstí starou hospodu U Šašků, na jejímž barokním štítě je boží oko, a křivé zdi vyvolávají představu života v starých měšťanských šencích. Jiná hospoda, U Karasů, nás přenáší pamětní deskou do doby Mozartovy. Zde se narodil roku 1741 Václav Pichl, hudební skladatel, který se dostal až do Itálie a po léta působil jako komorní virtuos arciknížete Ferdinanda v Miláně, kde velmi podstatně zasahoval do uměleckého života tamní opery. On to byl, kdo pořídil český text k Mozartově Kouzelné flétně a pro krajany napsal životopisy českých muzikantů, které k naší veliké škodě byly zničeny za vpádu Napoleonova do Milána. Sochař Bohumil Dobiáš vymodeloval jeho tvář; žel, byla poškozena německou střelou v květnových dnech roku pětačtyřicátého. Projděme pozorně Staré město od starých hradeb u Plechhamru, kde je bývalý židovský hřbitov a bašty nad údolím potoka Smutného, až k městskému hřbitovu. Hned u vchodu nás překvapí empirový medailónek s andělem pod smuteční vrbou i verše pod ním, vyryté jemnou kurzívou, z jejichž rýmů zavadí o sluch ohlas melodie máchovské:
-
Hlasy domova ::
odstavce
16, 72
Už dávno zemřel i pan řídící Šebek, oplakáván
a stále vzpomínán svými žáky i sousedy, a když jsem
sám začínal učiti v jeho škole a poptával se na vzácný
Mařákův dar, ztratila se mi stopa v naprosté tmě.
I tato příhoda se mi ve Lnářích vybavila při zjišťování malířských začátků Lolkových.
"Strhané struny zvuk" mne ovanul máchovskou
tesknicí z veršů bratří Adamců, jejichž kolébka stála
v prosté světničce zdejšího mistra krejčovského. V jedné z mnoha obměn opakuje se v jejich životě osud
tolika českých studentů, jimž proletářská léta kondic
a odříkání napíší předčasný úmrtní list.
...
Víme toho na Vás víc — i stín Máchův se klade
mezi námi a Vámi — ale nevzpomíná básník "Máje" ve
své korespondenci spíš theologa Karla Blatenského,
zdejšího rodáka, a jenom v dobrém? Zvláštní shoda
rodiště i jména, že ...? Při vyslovení jména Máchova
jste zmlkl, nevadí, pokárala by Vás i jiná ušlechtilá
duše básnířčina, jejíž matka pocházela rovněž z Blatné — Eliška Krásnohorská, přítelkyně Smetanova,
autorka jeho libret. Její ryzosti a statečnosti byste se
musil omluvit — za Boženu Němcovou. Spěte klidně,
Vaše zásluhy v jiném kulturním směru jsou jistě nesporné — a já už nebudu vyčítat...
Karel Hynek Mácha
