ťuhýk

Ťuhýkovití na Wikipedii

Reference

Hlasy domova :: odstavec 103
Mirotický návštěvník se jistě zatoulal s dětmi i do hustých olšin kolem závěšínského potoka, kde jsou podnes patrny sejpy po ryžovnících zlata a kde na lesní louce pod vrchem Bejcinou bývalo časté tábořiště cikánů. Každé jaro vás tam překvapí žlutými petrklíči, ale tlukot slavičí, kdysi tak hojný, už tam dnes do měsíčných nocí nezaznívá. Neslyšel už jej ani Jaroslav Durych na svých procházkách z lopatárenského mlýna, když zde chodíval, přemýšleje o svých Služebnících neužitečných. Jen ťuhýků jsou tu i dnes plná křoví. Jejich hnízda upoutala za okupace i pozorný zrak Vladislava Vančury, náhodně sem zavítavšího s Ivanem Olbrachtem.
Od Milevska k Bechyni :: odstavec 32
Kolem kostelíka Maří Magdalény povíval vánek v břízách, pod kroky vybuchovaly prášivé pýchavky a z trnčí se co chvíli ozval některý z ťuhýků. Mezi žitnými panáky hnědly první podmítky a po strništích poletovaly první pavučiny babího léta, louky voněly otavou a malá pasačka pletla na kameni punčochu. Bylo průhledno, ticho - k jihu se táhly daleko modravé lesy, mezi nimiž se bělala "jako husička" Modrá Hůrka - a ta je daleko, až za Bechyní. V stříbrné dálce proti slunci tušíš některé vsi, rosa se dlouho už drží na metlicích, siluety jilmů a lip před městečkem mají statuární hodnotu, jak to bývá koncem podletí...