Otokar Mokrý

Otokar Mokrý na Wikipedii

Reference

Hlasy domova :: odstavec 13
Zde začal svoje malířská učednická léta Stanislav Lolek, myslivecký mládenec u pana lesního rady Theodora Mokrého, bratra jihočeského básníka ze známé vodňanské trojice.
Na Vodňansku :: odstavce 15, 17, 34
Gotika vodňanského chrámu patří svou původní podobou století čtrnáctému; Mockrova úprava z devadesátých let odstranila staré barokní oltáře, ale ruka Alšova proměnila tento prostor v chrám duše české. Do sakristie věnoval Julius Zeyer obraz Bohorodice, přivezený do Vodňan z jedné ruské cesty. Atika Heritesovy lékárny přivolává dobu čamar a studentských deklamací, čas Anemonek, sborníku jihočeského studentstva, v němž otiskli své první verše básníci tak rozdílného vnitřního ustrojení, jakými byli Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček. Když na dvanáct let zakotvil v paláčíku U čápů Julius Zeyer, byl už Otakar Mokrý kromě Jihočeských melodií autorem několika svazků básní a váženým notářem. František Herites, druhý ze slavné trojice, který vladařil v lékárně, vypracovával se v mistra maloměstské žánrové povídky a humoresky. Jeho lékárna byla svědkyní mnoha hovorů těchto tří přátel, s jejichž jmény si literární historie spojila Vodňany už navždycky. Z Heritesových Vodňanských vzpomínek si vyvoláme celou životní atmosféru těchto let, které doplnil bratr básníkův Teodor Mokrý drobnou, ale teple vyprávěnou knížkou Nezapomenutelné dojmy zlatého mládí. Ve vilce při Budějovické ulici byly pietně uchovávány rodinné památky heritesovské; kromě rozsáhlé knihovny viděli jsme tu i několik překrásných obrázků Alšových, portrét spisovatelův od Miloše Jiránka a podobiznu spisovatelovy dcery Boženky, namalovanou Marií Štětkovou. Lomecký hřbitůvek a vodňanská krajina s rybníkem, díla Jana Zrzavého, byla v tomto kulturním prostředí jistě milým setkáním.
...
U hřbitovního kostela spí věčný sen jeho přátelé František Herites a Otakar Mokrý, ale já jsem si tam vzpomněl i na jiného spisovatele, kterého sem převezli z Vídně a je tu pochován se svými rodiči. Jeho tatínek byl schwarzenberským lesním úředníkem a maminka, rozená Mašková, pocházela ze známé vodňanské rodiny. Nevím, zná-li mladší pokolení jméno Karla Šarliha, autora Tvrdošíjných iluzionistů, Úšklebků sexu a Erotického dobrodružství Nikity Ochalčuka, knih, které byly vydány v pražském nakladatelství Františka Borového. Šarlih, rakouský důstojník, prožil v uherských a haličských posádkách rušný i prázdný život oficíra bývalé monarchie, pohybující se mezi pitkami, strachem z dluhů a milostnými avantýrami, jejichž zkušenost sám na sobě tak dobře poznal. Ostrá příchuť erotiky má na dně hořký kal desiluzí, něco vnitřně rozvráceného a bolavého. Jeho zrak vidí do slávy i bídy vojenského života před první světovou válkou a má větší důsažnost než pouhé svědectví a dokument.
...
Báseň Otakara Mokrého z Jihočeských melodií opírá se už o znalost Chelčického Postily a báseň Heydukova vyvolává postavu chelčického rozumáře z dojmů krajiny samé.
Hlasy domova :: odstavec 11
Zde začal svoje malířská učednická léta Stanislav Lolek, myslivecký mládenec u pana lesního rady Theodora Mokrého, bratra jihočeského básníka ze známé vodňanské trojice. Dva hlasy ho sváděly neodolatelně — myslivost a malování — a přely se v něm neustále o prvenství. Stýská si melancholicky, že myslivosti zde málo užil — a malba? Nákres vrat v oboře, mapa, obrázek hmyzu, pečlivě nakreslený podle přírody, malba jeviště pro ochotnické představení nebo kaligrafický vinš paní baronce Lilgenauové, to byla objednaná themata, jistě málo schopná vyplniti tolik horoucích tužeb mladíka, posedlého čaromocí barev. Jak vítal živelnou katastrofu povodně, která mu konečně poskytla motiv ve zbořené tchorovické sádce, jejíž obrázek snad dodnes visí na stěně lesní kanceláře. V úřednických domácnostech mají mnohou památku na tohoto malíře, který býval i častým návštěvníkem klášterním. V refektáři přemaloval obraz, představující strohé a trochu popisně suché panorama lnářské "do večerní nálady", jak nikdy neopomene podotknouti stařičký pan farář.