Hlasy domova ::
odstavce
17, 23
Jaké bylo překvapení leletického řídícího Hynka Šebka, když jednoho prázdninového večera zaklepali na dveře jeho školy tři unavení poutníci a prosili o noclech. Starost nemalá pro starého mládence, zvláště když nejstarší z příchozích se představil jako malíř Julius Mařák. Pan řídící byl čtenář přehorlivý, předplácel si i "Zlatou Prahu" a věděl naráz, jaký host přisel do jeho zapadlé vsí. Mařák maloval se svými žáky v Lochovicích a na jedné z potulek došli až do tohoto zákoutí, Lochovic značně vzdáleného. Ze staršího žáka se vyklubal bývalý lnářský adjunkt Stanislav Lolek a rozpovídaný pan řídící využil plně této nečekané příležitosti, aby se mohl dosyta rozhovořit o lnářském okolí, které znal dobře z dob svého mladého učitelování. Ráno se vypravil s touto uměleckou trojicí do krásného lesa, kde se dodnes říká "U velkých kamenů". Tři dny měli malíři co malovat, tři noci přespali v leletické škole a při rozloučení dostal náš hostitel tři tužkové kresby s Mařákovým věnováním...
...
První večer byl v hospodě zasvěcen malířským hostům. U kulatého stolu v šenkovně seděla celá místní honorace a náš ilustrátor se octl v starosvětském prostředí, které tolik připomínalo Alše. Byl tu pan důchodní, pan otec ze mlýna, pan starý z pivovaru, pan řídící s dlouhou gypsovkou, převor s tabatěrkou, adjunkti, lesní, sousedé. Dlouho do noci seděla lnářská společnost s oběma malíři, kteří se potom odebrali na svůj ložument do pokojíčku nad lednicí a notně tam vymrzli.
adjunkt
