Hlasy domova ::
odstavec
55
Naše putování se teď vyhne silnicím a bude pokračovat oklikami v místech, kam zřídka zabloudí noha turistova. Pěšinou mezi lesy mířím k rybníku Ostrému pro několik vzpomínek čistě osobních. Vyvolávám si krajinu dětství své maminky, která před šedesáti lety chodívala z hajnice u Ostrého do zábořské školy. Už tu nebydlí hajní a hajnice je pronajímána letním hostům, je to neuvěřitelné, že se tu setkávám zcela náhodně s její kamarádkou z dětských dob, lažáneckou rodačkou, která je tu usídlena na léto se svou provdanou dcerou z Prahy. Stará paní mi vypráví velmi podrobně nejen o mamince, ale vyvolává mí ze své pamětí celý život v hajnici před šesti desítiletími. Stavení se nezměnilo. Velká sednice i malá klenutá sednička vítají hosta, který zjíhl a zrozpačitěl. Pod tímto krovem si maminka hrávala. Zdali ji pamatuje i kaštan a zda tu také tenkrát kvetly kolem stavení bílé řimbaby ? ...
řimbaba
