• 
• 
• 
• 

kalmuk

kalmuk na Wikipedii

Reference

• Hlasy domova :: odstavec 71

  Krajino rodná, odhozený oříšku Popelčin, mnohá překvapení máš ještě schystána pro mé nedočkavé srdce - ale věř, neslušel by ti jiný šat než právě tento režný. Jinému by byl směšný střelec v dřevácích a kalmuku, vážně kráčející s dýmkou brambořištěm, mě však neruší. Patří do této krajiny jako nad úvoz stín plané hrušně, v němž se tak dobře svačívalo v čase žňovém hospodáři i chase.

• Hlasy domova :: odstavec 23

  Rosa tiše padá, na palouku hlasitě syčí kosa, vychází večernice, od bříz zazvonil dívčí smích — ale tobě náhle klíží oči prach popelu mrtvých ... Krajino rodná, odhozený oříšku Popelčin, mnohá překvapení máš ještě schystána pro mé nedočkavé srdce — ale věř, neslušel by ti jiný šat, než právě tento režný. Jinému by byl směšný střelec v dřevácích a kalmuku, vážně kráčející s dýmkou brambořištěm jako tetřev na borovici, mne však neruší. Patří do této krajiny, jako nad úvoz stín plané hrušně, v němž tak dobře se svačívá v čase žňovém hospodáři i chase. Každá honosnost tu jaksi pobuřuje ... Jako třeba onen neúměrný žulový pomník, který daly na tomto malém hřbitůvku postaviti rodičům děti z Ameriky. Já vím, já vím ... ale i dík má býti u nás vyjádřen spíš kradí a náznakem — a pak — není třeba příliš vysvětlovati, kdo a proč jezdíval odtud za "velikou loužk. Víc upřímné zbožnosti a vděku vyzařovalo z  přivřených očí mladé maminky, jež se tu tiše modlila nad rozkvetlým hrobem. Odběhla zřejmě od práce — a já cítil stud i provinění, že jí přece jen, byť nechtě, překážím svou přítomností. Jsou chvíle, kdy chce být člověk sám, docela sám ...