-
Pastvy ::
odstavec
3
Chlapec uměl zpaměti celé odstavce biblického čtení - a nebylo nad něj přísnějšího kritika, když pod kazatelnou domácího kostela sledoval se zatajeným dechem kněžská ústa, čekaje napjatě, kdy už prosloví něco z jeho naučeného říkání. Běda, slyšel-li je jinak. To, co se tehdy dělo v dětské duši, byl projev opravdové a nelíčené zbožnosti, která pak pokračovala doma v sednici před improvisovaným oltáříkem. První pouť na Svatou Horu byla velikým dobrodružstvím, namalované děje zázraků na stěnách ambitů prvním poučením výtvarným, tehdy ničím jiným nepředstižitelným. Ó sladká útěcho modliteb, víro naivní, kouzlo zraku oslněného - důvěro bez výhrad! Moci se stulit zase do tvého klína - a nevěděti o ničem, o ničem jiném...
-
Hlasy domova ::
odstavec
83
V modru za švestkovými stromy matně zasvitl štíhlý prst bělčické věže, pozdrav domova. Čím tebe mám pochválit, mé tiché městečko rodné, když se tu setkávám jen se svým dětstvím, nikoho tu už nemám, jen hroby svých nejdražších za hřbitovní zídkou? A přece nikde není nebe modřejší, hladiny spanilejší, louky voňavější, lesy tajemnější než právě tady, ale jak to sdělit druhým? Jen o nejdůvěrnejší krásu tě neměli připravit moji rodáci, o červny kvetoucích lip, které nás provázely do světa a vítaly při návratech... Tvé večery voněly vodou - a lipami. Zchudlos, naše náměstíčko, a my tě nepoznáváme. ..
-
Hlasy domova ::
odstavec
28
Jen podle paměti tušíš v dálce lesácké vesnice podtřemšínské; Mejta, Vacíkov, Roželov, Planiny. V jeho
zámečku jsi před lety viděl arcibiskupa Kordače, takového civilního, suchého stařečka. Kdo by byl tenkrát
tušil, že se tato tišina stane někdy úkrytem partyzánů?
Při pohledu na vrch Javory se zříceninou kostela ti
vyvstanou před očima všechny pověsti a zázraky, slýchané v dětských letech od planinské rodačky, sousedky Vávříkové.
Z šera v modru za švestkovými stromy jen matně
zasvitl štíhlý prst bělčické věže. Malíř Josef Kočí ji
tolikrát maloval, ale i F. V. Mokrý a Bohumil Ullrych.
Rád ji vždy vidím, je to pozdrav domova. Čím tebe
mám pochváliti, ty tiché skromné městečko v lípách,
když už jiný z mých rodáků, Dr. Jan Bartoš, napsal
o tobě celou knížku? A přece něco vím, o čem se v ní
nedočtete ....
kostel sv. Petra a Pavla v Bělčicích
