Adolf Kašpar

Adolf Kašpar na Wikipedii

Odkazy

odkaz O Adolfu Kašparovi na stránkách obce Bludov

Reference

Březnice :: odstavec 27
Své loutky, dědictví po slavném pradědovi, prodala národnímu museu jen o rok dříve v nedalekých Bělčicích, kde s nimi hrála naposledy. A zde byla také její nejdelší aktérská štace. Na březnickém hřbitově spatříme její tvář. Je namalovaná podle akvarelu jejího přítele Adolfa Kašpara a tento miniaturní obrázek připevnili ctitelé na prostý kříž. Modrý zvonek pod ním kvete, ale už nepřivolá udivené dětské oči k jejímu osvětlenému jevišťátku...
Hlasy domova :: odstavce 22, 24-28
Adolf Kašpar hledal původní české loutky, které potřeboval k nějaké ilustrační práci. Jeho přítel Stanislav Lolek se rozpomněl na Arnoštku Kopeckou, vnučku známého loutkáře, kterou znal ze svého lnářského působení; smluvili se v Praze s Kašparem a rozjeli se za ní do Lnář. Kopecká hrála v Březnici. Pan řídící Vavřínek jí napsal, loutkářka přijela a tady začíná naše vyprávění...
...
Když za tři dny přišli k obvyklému obědu, seděla už loutkářka v šenkovně i se svým mužem Kriegrem, všichni se navzájem seznámili a Kašpar hned odpoledne kreslil loutkářku v maringotce i s loutkami a celým inventářem. Byl jinak nemluva, ale loutkářčiny "vejšplechce" jej odzbrojily a za několik dní se bavili jako staří známí. Malíř pokreslil a pomaloval mnoho papíru; zachytil nejen Kopeckou při její hře s dřevěnými aktéry, ale i dětské diváctvo, udiveně pozorující "Posvícení v Hudlicích" nebo "Doktora Fausta" s pekelníkem. Tento námět zpracoval Adolf Kašpar i v leptu, který byl známou prémií Mánesa.
Když Kopecká vyčerpala svůj repertoár a odjela na jinou štaci, malíři se vypravili do okolí; navštívili Blatnou, jejíž zámek Kašparovi učaroval, i do Strakonic si zajeli a všude bylo co okukovat, co obdivovat. Lolek sblížil nedružného Kašpara i s klášterním převorem páterem Aloisem Majerem, kterého nakreslil u oblíbeného gramofonu, právě vyhrávajícího úryvek z nějaké operety: Küssen ist keine Sünd...
Stanislav Lolek v tištěné vzpomínce na Adolfa Kašpara se rozmarně zmiňuje i o úkolu namalovat divadelní oponu pro lnářský spolek divadelních ochotníků. Přáli si mít na oponě zobrazen pohled na Lnáře a tady vůdčí úlohu převzal Lolek, zatím co ilustrátor se ujal malování draperií, které mu při nezvyklé velikosti plochy nešlo od ruky, jak by si byl přál. Malíři se při práci i trochu poškorpili, ale dokončili svůj úkol k spokojenosti objednavatelů. Lnářští ochotníci se mohli právem chlubit, že na jejich oponě spolupracoval i slavný ilustrátor "Babičky".
Kašparovo přátelství s Arnoštkou Kopeckou, začaté ve Lnářích, trvalo až do její smrti.
I smrt Kašparova je poznamenána vzpomínkou na Matěje Kopeckého. Před svým odjezdem na Chodsko, kam si jel prostudovat materiál pro své ilustrace k Baarovým románům a kde zemřel, raněn mrtvicí, na výletě za Železnou Rudou, nakreslil ještě v Praze několik kreseb pro chystanou knížku Antonína Kopeckého "Smrt Matěje Kopeckého". Na závěrečné kresbě zachytil Smrt, spěchající od kutálejícího se bubnu i paliček Matěje Kopeckého za novou obětí. Kdo by nevzpomněl poslední kresby Mikoláše Alše, kde číhá Smrt, ukrytá ve voňavé růži...
Od Postřekova do Klenčí :: odstavce 33, 41
Netušil jsem, že na staré poště zažiji nejpřekvapivější klenčskou chvíli. Vešel jsem do průjezdu tohoto starodávného stavení a začal si kreslit nádvorní přepřažní stáje, kde dříve postilióni vyměňovali koně. Najednou se otevřely dveře, po schodech přiběhla poněkud rezolutní paní a velmi stroze se zeptala, cože tu dělám. Představila se jako majitelka tohoto domu. Když jsem jí obšírně vysvětlil, proč a nač kazím papír, vyzvala nás, abychom se přezuli a následovali ji nahoru. Vedla nás po schodech, kde na chodbě visela poštovská trubka se střapci, potom otevřela dveře jednoho pokoje a nám se údivem zatajil dech. Empírový stylový nábytek se zaleskl svým zlacením a ze stěn se dívaly z dobových podobizen tváře pana poštmistra Šafránka a jeho paní, tak dobře známých z Baarovy trilogie. Bylo nám vysvětleno, že naše průvodkyně je jejich pravnučkou a těmi rodinnými památkami se nám chtěla pochlubit. Sám sebe jsem se tázal, zda v tomto pokoji byl i ilustrátor Adolf Kašpar, kterému by se v tomto interiéru jistě samou radostí zúžil dech.
...
Starožitné stavení s mohutnými opěráky a převislou střechou zaujalo malíře Adolfa Kašpara. Prohlížíme-li v náčrtnících jeho studijní kresby k chystaným ilustracím pro Baarovu chodskou trilogii, přiznáme tomuto zarputilému straníku umělecké poctivosti její vysokou míru. Opravdu nechtěl uvařit své dílo jen z vody. Z kolika stran si tu nakreslil pohledy na městečko s typickou bání svatomartinského kostela. S pozornýma očima krok za krokem kráčí krajem a kreslí typická stavení s brankami, interiéry starých "lištovaných" sencí, starý malovaný nábytek, památné stromy a dětské hračky, ba ani na ta mejšlata není zapomenuto. Každá ta poznámka je svědectvím, které připomíná, jak se tu vciťoval do lidských tváří, jak se zalíbením zaznamenává i dětské hry...