• 
• 
• 
• 

Květná neděle

Květná neděle na Wikipedii

Reference

• Lesy :: odstavec 18

  V ten čas jsou hráze rybníků rozsvícené bělostným prádlem a rozeznívané povídáním pradlen, hladiny jsou plné blankytu, slunce a pospíchajících oblak, u cest se už červenají třešně, hrachové lusky lákají svou první sladkostí, zatím co pěšiny laskají svým teplem bosá chodidla jahodníčků. V slovníku mého domova marně byste hledali slovo borůvky; u nás totiž známe jen červené a černé jahody. Název pro borůvky není vymyšlen špatně. Slyšíme z něho šum borových lesů a padající drsnatou kůru do vzrostlého borůvčí, jehož modravé kuličky jsou zadýchané tichou, sladkou mlhou a listová zeleň je teskná, naprosto nevyvolávající barvu naděje. U nás nikdo neřekne borovice, u nás rostou jen sosny se zkrouceným oranžovým větvovím a dlouhým jehlicím. V Lipovici jsme trhávali v čase velikonoc voňavé větvičky sosny štěpné, které se tak pěkně vyjímaly mezi lískovými proutky, nesenými do kostela o Květné neděli.

• Kašperské Hory :: odstavec 27

  Jen jako echo slyším nářek prokletých dívek, které ošidily slepou sestru o část dědictví, mezi kmeny se mihne všetečný krejčík, jenž opovážlivě přivolal čerta a byl jím na místě potrestán, sluneční svit mezi listovím se nám promění v hocha se zlatými kadeřemi a šípková růže přivolá dívku z jiné pověsti, která jakmile po růži sáhla, zmizela před matčiným zrakem a teprve za rok o Květné neděli byla zase nalezena.

• Od Milevska k Bechyni :: odstavec 34

  Vcházeje do Jistebnice, šel jsem vlastně do světa důvěrně známého. Náměstí s kašnou, svatojanskou statuí i zámečkem a domy s mansardovou střechou jsem si dobře pamatoval z jednoho Laudova obrazu, reprodukovaného snad v Zlaté Praze, který byl dějištěm Květné neděle v Jistebnici. Nejpodivnější bylo, že dětská představa nebyla v rozporu s viděnou skutečností. I starosvětská fara s kostelní věží a pracujícími ženci na poli je táž, jak nám ji zanechal malíř na jednom ze svých leptů. Nalezl jsem i přesné místo, odkud byl kreslen tento motiv, a nejvíce jsem byl překvapen starou hrušní, dodnes um stojící. Krok za krokem jsem šel po stopách Laudových od Maří Magdalény až k starému židovskému hřbitovu a zase od Vyšehrádku až ke kapličce s prastarou lípou, stojící u sedlecké silnice. Na hřbitově jsem našel hrob jeho otce, koželuha. Na náhrobku byla ještě fotografie muže středních let s inteligentní, vousatou tváří. V zasedací radniční síni mají Jistebničtí na památku dvě rozměrná plátna Laudova a několik leptů. V muzeu jsem však našel velmi málo po rodáku malíři, který celé své dílo tvořil jako nepřetržitou oslavu právě tohoto domova.