Konstanz

Kostnice (město) na Wikipedii

Reference

Do šumavského Podlesí :: odstavec 9
Na jednoho zdejšího rodáka jsem myslil mnoho, přemnoho. Byl to mistr Martin z Volyně, Husův krajan, žák a přítel z nejmilovanějších. Z kostnického žaláře se obracela k němu několikrát mysl betlémského kazatele, dva listy jsou poslány přímo Volyňskému; ustanovuje ho vykonavatelem Husovy poslední vůle, a poslední list mistrův, poslaný do Čech z vězení, ho ještě zvlášť naléhavě oslovuje: "Mistře Martínku, učedlníče, pomni, co jsem tě věrně učil." Zachovaný Husův list nejlépe vysvětluje poměr žáka k mistru, krajana ke krajanu, přítele k příteli. Je svědectvím tak důsažným, že si jej uvedeme celý.
Vlachovo Březí :: odstavec 5
Odmysleme si barokní kupole s farního chrámu, představme si na miste herbersteinského zámku prostou vladyčí tvrz, v obrazu městečka vynechme něco chalup, a jsme o několik století v minulosti. Sousední kostel husinecký byl ještě filiálním, když ze zdejší fary spravoval svou chudou obec věřících Oldřich z Březí, syn místního vladyky. Snad právě on pokřtil Jana z Husince vodou z gotické křtitelnice vlachobřezské, poněvadž tehdy osadníci husinectí patřili ještě pod duchovní správu jeho farnosti. Zboží březské přešlo později v držení Malovců z Malovic a po jednom z nich, Vladislavovi, zkráceně Vlachovi, nazývalo se od té doby Březím Vlachovým. On spolupodepsal a zpečetil stížný list, poslaný do Kostnice, a se svými poddanými stál věrně při kalichu. 1 po katastrofě bělohorské zůstali Vlachobřezští "pevní u víře" a k ušní zpovědi museli být později přinuceni násilím soldátským i jesuitským. Nevím, považovalo-li za trest "skryté semeno" (po soudu doby ovšem kacířské) dlouhé farní bezvládí, ale aspoň nepříjemností byla pro ně chůze k církevním obřadům do vzdálených Prachatic. Soldateska třicetiletá zanechala jistě i v této tvrdohlavé obci jizvy spálenišť a pole pýrem zbujela - dlouho trvalo, než sousedé se mohli poklidněji věnovat rozkvětu svých živností, z nichž soukenická slynula dobrou pověstí svého díla Široko v kraji.
U Sudoměře :: odstavec 30
Visionárští kazatelé jej pro tuto hrdinskou smrt za pravdu Páně povýší mezi světce. Až sám Kristus sestoupí tělesně na zemi, aby se ujal svého vladařství, prvním jeho rytierem bude pan Břenek, ještě přednější, než sám svatý Mistr Jan, v Konstanci papeženci upálený.
Na Vodňansku :: odstavec 18
Antonín Waldhauser patří Vodňanům svým zrozením. Jeho touha po umění byla uskutečněna přijetím na pražskou akademii, kde studoval u Rubena, Lhoty a Haushofera, a po absolutoriu v Praze odešel ještě na dva roky doplnit své malířské vzdělání studiem na akademii vídeňské. Vlastenecká horoucnost, tolik příznačná pro jeho pokolení, přiměje mladého malíře k pěší výpravě až do Kostnice, kde si chystá přípravné studie k rozměrnému plátnu s námětem Husovy postavy, účastní se s Josefem Mánesem návrhů pro sokolský kroj, podporuje povstání polské a živí se vyučováním malby v měšťanských rodinách; za zmínku stojí, že byl učitelem kreslení i Smetanovy choti. Jeho tuláctví zavedlo ho do Francie, navštívil Rusko, potom se soustředil k práci v české krajině, zanechav po sobě mnoho drobných obrázků, blížících se svou tematikou i malířským zpracováním obrazům Antonína Chittussiho. Z jižních Čech namaloval rozměrný obraz na motiv výlovu Rožmberského rybníka jako jeden z prvních našich malířů, kteří se obírali světem rybářů. Měl k němu jistě blízko jako rodák města, ležícího mezi samými rybníky a honosícího se svou zvláštní odrůdou vodňanského kapra. Jiný zdejší rodák, dr. inž. Theodor Mokrý, stal se vedle třeboňského Václava Šusty rybářskou autoritou, uznávanou v jeho době všemi rybáři téměř bez výhrad.
Obděnická pouť :: odstavec 96
Jedni z prvních držitelů, bratři Petr a Jan z Janovic, vyjadřují vůli české duše patnáctého věku a podpisují stížný Úst, poslaný do Kostnice po smrti mistra Jana. Petrovi se však asi znelíbilo přísné táborství, proto ho vidíme v bitvě u Lipan mezi prvními z panstva, kteří vnikli do vozové hradby táborů. Jana jen o trochu později nacházíme mezd královskými bojovníky, kteří dobývají nad Vltavou pevnou táborskou baštu, hrad Ostromeč. Tři roky po smrti krále Jiřího přechází zboží chlumecké na Lobkovice a začíná historie podstatně jiná.