Cehnice

Cehnice na Wikipedii

Související

Cehnice, škola

Odkazy

Domovská stránka

Obrázky

Reference

Strakonice :: odstavce 65, 66
Osamělá lípa s bílou kapličkou mně ukázala cestu do Cehnic, odkud se na jaře rozjíždívaly "světácké" kapely k cirkusovým manéžím, aby se na podzim vracely do rodného hnízda s mnohou zkušeností i našetřenými groši. Už pominula sláva světoběžnická, ale muzika v Cehnicích nevymřela a úpravná náves s budovou nové školy, kterou si svépomocí vystavěli zdejší občané pro své děti, svědčí o jejich vypěstěném smyslu pro krásné prostředí. Stará tvrz napovídá cehnickou historii z dob, kdy se ještě nejezdívalo na šum ani k cirkusům. Za vsí jsem se zastavil na drahách s jedním pastevcem, který mě vyzval k přátelskému pohovoru. Jeho oblečení i obutí nesvědčilo o nějaké vyjímečnosti, ale vyprávění se protáhlo na dvě hodiny. Starý kapelník poznal veliký kus světa a jeho vzpomínání na cizí země a města bylo tak poutavé, že jsem vůbec neměřil čas. Jednu chvíli jsem se octl na dvoře tureckého sultána, podruhé na potulkách ruskou stepí, jindy v zelené zemí dánské a zase u norských fjordů, kde všude cehnický muzikant hrál na své instrumenty.
...
A nebylo to nějaké holedbání, nějaká muzikantská latina, co jsem vyslechl na cehnických drahách; mnohou životní moudrost a zkušenost jsem si tu pozorně uložil do paměti. Jakou by měl radost Eduard Bass ze svých čtenářů, kteří znalecky obdivují jeho cirkusácký román "Cirkus Humberto", tak dychtivě čtený nejen v Cehnicích, ale po celém Pošumaví. Vyslechl jsem o něm mnohou upřímnou chválu a naše světáky nelze snadno opít rohlíkem. Znají thematiku manéží z vlastní zkušenosti do nej jemnějších podrobností.
Na Vodňansku :: odstavec 19
Staleté rybniční hospodářství dostalo před čtyřiceti lety rybářskou školu, učiliště, odkud vycházejí noví porybní a baštýři. Za okupace přišel na zdejší výzkumnou stanici rybářskou strakonický rodák MVDr. Václav Dyk, tehdejší asistent brněnské Vysoké školy veterinární, a ujal se čile práce se svými spolupracovníky. Připravil s inž. Václavem Podubským a Eduardem Štědronským malou rybářskou encyklopedii. Později vydal rozsáhlou studii o našich rybách, perlorodkách, veliké obrazové dílo o horských řekách slovenských a celou řadu dalších publikací. I ted když přesídlil natrvalo do Brna jako profesor Vysoké školy veterinární, vracívá se aspoň na chvíli o prázdninách za myslivostí, kterou podědil po svém dědovi les-mistru, a zastaví se i ve Vodňanech mezi přáteli. Jedním z nejdůvěrnějších je malíř Václav Štětka, kterého všichni rybáři počítají mezi své, neboť není významnějšího rybolovu v kraji, u něhož by nestál se svým malířským nádobím a nemaloval. Znají ho všichni porybní i chlapci z rybářské školy. Říkají pyšně: "To je náš malíř a naší práci rozumí, podívejte se, jak je správně namalována." Vypravil jsem se s ním na dva rybolovy o dušičkových dnech. Ještě na vodňanské věži svítil do tmy ciferník, když jsme projeli liduprázdným náměstím a dál kolem vypuštěných rybníků na strakonickou silnici směrem k Cehnicům. Hustá ranní mlha obklopila auto neprostupnou stěnou, v matném kuželi světla se mihl na cestě zajíc, potom jsme odbočili polní cestou a ještě před svítáním zastavili na hrázi Cehnického rybníka. Nad rybníkem mezi lesíky seděl u ohně baštýř a vyšel nám s puškou vstříc na hráz. Pomalu se rozednívalo v prázdné krajině. Přikládali jsme na ohýnek, sedíce na otepi sena, a čekali na rybáře. Ne dlouho. Malíř si zatím postavil stojan s plátnem a začal podmalovávat obraz, aby měl aspoň naznačenu krajinu, než začne vlastní rybolov. Každý rybník je jinak zasazen do krajiny, má svou vlastní vegetaci, své osvětlení, pokaždé jiné a neopakovatelné, a všude je jiný způsob výlovu. Po rozednění přijelo auto s rybáři, kteří složili na kádiště kádě, na hráz připravili nevod, kesery, ohnoutky, necičky a ostatní rybářské nářadí. Přijelo druhé auto se žáky rybářské Školy k "přistrojenému" rybníku. Baštýř se ujal žezla, rybáři nevodu a oznobené červené ruce táhly nevod k prvnímu zátahu.