Vlachovo Březí

Vlachovo Březí na Wikipedii

Související

židovský hřbitov ve Vlachově Březí

zámek Vlachovo Březí

Vlachovo Březí, U svatého Ducha

Vlachovo Březí, Na Kavčinci

kostel Zvěstování panny Marie ve Vlachově Březí

Odkazy

Domovská stránka

Reference

Do šumavského Podlesí :: odstavce 22, 61
Zechovická náves tvoří nejpůvabnější kulisu, jakou jsem v kraji viděl. Zdejší štíty a vjezdy mají všechny atributy lidových architektur vlachobřezského Jana Bursy, jejichž poznávacím znamením jsou empirové sloupky a symbol božího oka. Spatříme je v dvouštítém stavení u Skolků, označeném letopočtem na hlavním štítě a třemi terakotovými pannami nad vjezdem, u Škopků zase upoutává obraz svatého Antonína Paduánského, boží oko je i na kapličce, jejíž štít je zavrcholen vázou a střecha cibulkou věžičky. Ve vsi nalézáme více podobných projevů lidové duše, někde bohatších, jinde skromnějších, ale všechny mají svou zvláštní čistotu a spanilost. Celé hodiny můžete kreslit jedno stavení po druhém, každá římsička si zaslouží býti polaskána pozorným zrakem. Za chvilenku máte za sebou řadu dětských diváků i starších sousedů, jejichž kritika je neúplatná. Okamžitě vás upozorní na každou nepozornost nebo přehlédnutí, a zase s uznalou účastí projeví pochvalu, nad vaší kresbou, která ovsem musí být přesná. Samozřejmě, oni znají důvěrně každou podrobnost svého stavení a žádnou sebelesklejší machou je neošidíš. Dozvíš se nejen stavební historii, ale za chvíli znáš poměry v celé vsi. Ještě na konci vsi je jedna kaplička s protějškem selského vjezdu a jiná zas na rozcestí pod Malsičkou, zastíněná starými lípami.
...
U cesty ke Klášterci jsem trhal veliké šumavské zvonky, vzpomínaje na Antonína Sovu, jehož otec odtud pocházel. - Už jsou všichni na druhé straně za Šumavou... Veliký hřbitov aut a tanků vyvolával hlasem ozvěny hrůzu nedávných dnů, ale naší vojáci vedle na lukách sušili sena a na rzi děravé pohozené německé přilby trylkoval konipásek. Na pastvinách u lesů zněly zvonky stád, přečisté potoky pospíchaly s vrchů k chalupám se šindelovými střechami a mě na cestě k Vlachovu Březí tiše ovanuly vzpomínavé verše Sovovy, vyvolávající vimperské ovzduší před sto lety...
Vlachovo Březí :: odstavce 1, 7, 9
Toto pošumavské městečko proslavili po celých Čechách malíři venkovských jevišť, loutkových divadélek a přepestrých divočin na průčelí poutní střelnice. Jen si vzpomeňte na představení kočujícího loutkáře Kočky, i na oponu, s které Libuše věští slávu Prahy, upamatujte se na růžová lýtka Boženina u peruckého potoka, na knížete Oldřicha a vladyku Horymíra, kteří vyjeli na štíhlonohých brunách z dílny těchto strůjců ilusí.
...
Škoda, že sešlo básníku Janu Vlastimilu Kamarýtovi ze zamýšlené presentace na zdejší faru, mohl býti poblíž svého přítele Plánka i rodných končin Čelakovského a Vlachovo Březí by bylo dnes bohatší o jednu zajímavou obrozeneckou postavu.
...
Profesor Josef Brož znal u Vlachova Březí každý kámen a o všem tady něco věděl. Jak by nevěděl o zednickém mistru Jakubu Bursovi, na něhož v celém okolí upomíná tolik památek ? Vidíte-li někde zbarokisovaný štít se sloupky a stylisovaným zednickým smrčkem - nebo jiný s božím okem ve vrcholu, dejte si pozor na legendu s letopočtem, z níž se dozvíte nejen jméno stavebníkovo, ale leckde si přečtete i jméno Jakuba Bursy. Nevadí, že neuměl kreslit plány: jeho stavby jsou jistě bytelné, účelné a osobité. Plastickou vyzdobu řezal do malty na místě, vlastní rukou, bez předloh i nákresů, svěřuje se zcela jenom své obraznosti. U Dudáků v Libotyni vyzdobil štít reliéfem Umučení Kristova, Boškovu živnost v Jiřeticích andělíčky s kalichem. S jeho umem se setkáme nejen ve Dvorech a v Bušanovicích, v Předslavicích a Černěticích, ale v končinách ještě vzdálenějších Vlachova Březí. Zemřel v osmdesátých letech minulého století zcela chud - víc rozdávaje ze svého ducha, než aby myslil na rozhojnění svých statků pozemských.
Krajina Jana z Husince :: odstavec 5
Od Zdíkova se ubíral do husinecké kotliny Alois Jirásek, Jan Neruda sestupoval k ní z Vlachova Březí a od vodňanské a chelčické strany připutoval Antonín Slavíček, setkav se tu s historikem Jaroslavem Gollem, který podnítil toto putování. Slavný impresionista stačil si jen stručně poznamenati večerní dojem na jedné skalce a odjel, nenaleznuv tu nikde noclehu. Bohužel jen "zpovzdáli" zhlédl rodiště uctívaného "světce" Mikoláš Aleš, doprovázený z Vodňan na jedné cestě Františkem Heritesem. Vzpomínali i Svatopluka Čecha, který před časem "tuto naši Palestýnu" navštívil s vodnanskými přáteli. Kdy tu byl Antonín Sova, tak citlivě evokující krajinu "mládí Jana z Husince", už se mi nepodařilo zjistit; neprošel jí jistě lhostejně. Znal ji už z vyprávění otcova, jenž pocházel z hodinářské dílny v Klášterci nedaleko Vimperka. K stému výročí otcových narozenin jej básník dojatě vzpomíná:
Prácheň :: odstavec 13
Na vápencovém vrchu Pučance, který je dnes chráněnou reservací, ještě sídlí výr a navečer vzlétá na pastviny lelek kozodoj. Rostou tu nádherné okrotice, hvězdičky bělozářek, prorostlík, bažanka i marulka klínopád, hlaváč a kopretina chocholičnatá, ale největším překvapením je tu tořič, ten tořič, který Jan Neruda umístil ve svých "Prostých motivech" na hřbitůvek u Svaté Máří, kde nikdy růsti nemohl. Tořič! - Marně pátrám v paměti a marně mapuji všechny Nerudovy cesty z Vlachova Březí, z nichž žádná nevede sem, na Pučanku...
Vlachovo Březí :: odstavce 1, 6, 8
Toto pošumavské městečko proslavili po celých Čechách malíři venkovských jevišť, loutkových divadé- a přepestrých divočin na průčelí poutní střelnice. Jen si vzpomeňte na představení kočujícího loutkáře XXXočky, i na oponu, s které Libuše věští slávu Prahy, pamatujte se na růžová lýtka Boženina u peruckého potoka, na knížete Oldřicha a vladyku Horymíra, kteří vyjeli na štíhlonohých brunách z dílny těchto strůjců ilusí.
...
Škoda, že sešlo básníku Janu Vlastimilu XXXX ze zamýšlené presentace na zdejší faru, mohl býti poblíž svého přítele Plánka i rodných končin Čelakovského a Vlachovo Březí by bylo dnes bohatší o jednu zajímavou probuzeneckou postavu.
...
Pan profesor Josef Brož zná u Vlachova Březí každý kámen a o všem tady něco ví. Jak by nevěděl o zednickém mistru Jakubu Bursovi, na něhož v celém okolí upomíná tolik památek? Vidíte-li někde zbarokisovaný štít se sloupky a stylisovamým zednicky smrčkem — nebo jiný s božím okem ve vrcholu, dejte si pozor na legendu s letopočtem, z níž se XXX nejen jméno stavebníkovo — ale leckde si přečtete jméno Jakuba Bursy. Nevadí, že neuměl, kresliti plány; jeho stavby jsou jistě bytelné, účelné a osobité.