• 
• 
• 
• 

Antoine Watteau

Antoine Watteau na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Vzpomínka malířská :: odstavec 27

  Když po letech stál v sálech pařížského Louvru před svým milovaným Watteauem, když stál před portréty Rembrandtovými a laskal očima mramorovou pleť Venuše Miloské, když měl možnost spatřit největší mistrovská díla všech škol a staletí, proč ani zdaleka necítil takové vzrušení z výtvarného díla jako tenkrát na výstavě v svých dětských letech? Žádný údiv se neopakuje v žití se stejnou intensitou úžasu. Snad už měl zrak příliš poučený a snad také proto, že se už na obrazy nedívala jeho mladá duše...

• Pouť vzpomínavá :: odstavce 20, 23

  Když zlátne večer, slétnou se z modra bílí holubi a houpají se v průzračné vodě kašny, padá rosa, růže se omamně rozvonely, a lučištník lásky, Amor, míří šípem k lavičkám, zřízeným důmyslně v stínu pro čtyři páry, aby nebylo rušeno jejich rendezvous. Po písčité pěšince kráčí s elegantní lehkostí zámecká slečna s bibelotem, vázaným v saténu, vdýchne vůni šedých oliv nebo calycanthu, jehož vadnoucí listí má vůni jahodovou a kořání je cítit kafrem, vánek zvířuje listí jinanu i větvoví stříbrného smrku, jen vzácné thuje mlčí tichem hřbitovním. Šelest krinoliny a šept francouzských veršů ozvaly se mi nad horkou červení rozkvetlého ibišku syrského. Co mi to připomíná? - To je přece Watteau, ale jak ho umístit do zapadlé pošumavské vesnice?

  ...

  Watteau a Mánes! Drahý Bohumile, už chápu, proč právě tito dva malíři očarovali tvou duši; nemohlo být jinak, protože i tobě byl dán citlivý smysl pro dívčí krásu a líbeznost.