Josef Krejsa

Josef Krejsa na Wikipedii

Reference

Krajina Jana z Husince :: odstavce 7, 11, 17
Tito návštěvníci přišli jen jako hosté a zase odešli, ale těžký úděl malíře svého kraje byl dán až husineckému rodáku Josefu Krejsovi. Tato krajina pozdních jar a předlouhých zim, kraj, kde stupeň zámožnosti se měří už majetkem koňského spřežení, krajina, v níž si stačilo uvědomiti neslýchané procento dětské úmrtnosti a neléčené tuberkulosy, aby ses zachvěl, stala se osudem umělci, vyrovnávajícímu se s úkoly Životními a uměleckými za podmínek nesmíme obtížných, ale s charakterností hodnou obdivu i úcty. "Tady se těžce žije a pozdně zraje." To platí naplno i o mém mrtvém příteli. Sám zrozen z bídy, nejlépe jí rozuměl. Jezdívali jsme za ním s Dr Antonínem Křížem, zdejším rodákem, do starého patricijského domu, jejž celý vyzdobil sgraffity, kde měl i dílnu u přítele nakladatele Arnošta Fidlera, svého "dvojčete". U něho malovával na "prkejska" své kosárkovské "pohádky", u něho vysedával pod hodinami s kukačkou nad destičkami zimostrázu, aby do nich vyryl dřevoryt Šumavské Madony nebo Husova rodného domku, jež pak barevně tiskl po japonském způsobu.
...
To všechno poznal důvěrně Josef Krejsa, pokorný dělník ve službách umění malířského a své krajiny rodné.
...
Na stráni hřbitovní jsem si prohlížel Krejsovu fresku v kostele svatého Cyrila a Metoděje, jejž vysvětil Husův ctitel biskup Jan Valerian Jirsík, zastavuji se u zlomené vrtule nad hrobem bratří Rysů, letců tragicky zahynuvších, a u pomníčku Krejsova vzpomínám, vzpomínám.