Velký pátek

Velký pátek na Wikipedii

Reference

Krajina Jana z Husince :: odstavec 36
Jedno starožitné stavení neopomiňme zhlédnoutí. Je to literácká škola, v jejímž mázhauze sedával Hus, a údajně i Jan Žižka - a pod její klenbou prý na Zelený čtvrtek a Velký pátek svistěly biče flagelantů...
Krajina alšovská :: odstavec 8
Kolem zámku, který si obsadili filmaři, jsou krásné procházky, kde jsem pod stinnými stromy byl překvapen náhlým zjevením sedícího páva, chlubně rozvíjejícího svůj barevně měňavý chvost. Hledaje stopy alšovské, vzpomínám na Alšova bratra Jana, který se zde učil kovářem; odtud těsně před svou tragickou smrtí se naposled vypravil k rodičům do Mirotic a na Velký pátek při střelbě na čápa byl zasažen vlastní ranou z pistole; zda nešťastnou náhodou, nebo v sebevražedném úmyslu, už se nikdy nedozvíme. Okřídlená hlava smrti s přesýpacími hodinami na jednom náhrobku v kostele Nejsvětější Trojice přímo zastudila touto vzpomínkou. Oltářní obraz přivolal jiné vzpomínání na Alšova druha, malíře Josefa Jelínka, jehož kolébka stála v chudé světnici zdejšího mistra krejčovského. Tento nadaný chlapec se dostal na malířská studia do Pirnerovy školy na přímluvu svého slavného krajana, který s ním byl i později v dobrých přátelských stycích a dostal od svého chráněnce obrázek své rodné mirotické chaloupky. Své malířské vzdělání doplňoval ještě na uměleckých školách v Paříži a Bruselu, velmi podstatně se podílel na prvních výstavách Mánesa a Umělecké besedy, vyučoval kreslení i malbě v mnoha šlechtických rodinách, ve zdejším kraji jeden čas u Schwarzenberků na Orlíku, v jehož hradní kapli je od něho oltářní obraz. Jelínkův styk s "mánesáckými" vrstevníky byl jistě důvěrný; Antonín Hudeček, v jehož tvorbě převažuje krajinářství, namaloval pro svého přítele olejový portrét jeho paní, jejíž krásná tvář upoutala i Maxe Švabinského, ale v tomto případě už k portrétování nedošlo. I Josef Jelínek byl citlivým portrétistou. Zemřel v Nové Pace, svém dlouholetém školním působišti, jako profesor kreslení v srpnu pětačtyřicátého roku.
Krajina mýtu :: odstavec 27
Přivedou-li do statku nové dobytče, vedou je třikrát do všech čtyř rohů dvorku a nechají vymočit přes řetěz, jímž bylo přivedeno, aby všechny nečisté živly, jež snad přivedlo s sebou, zůstaly venku. Na tři noremní dny vše vykuřují, na Velký pátek snaží se vypůjčit si u toho, kdo jim uškodil, či jen u domnělého nepřítele máslo, chléb, a zejména chlebovou díž, aby nad ním získali moc. A pak jdou vyzdobit boží muka, postavená většinou na místě dřívějších pohanských kamenů..."