Sláva Sušice ::
odstavce
2, 5, 6, 8-9, 11, 15, 17, 20, 24, 31, 47, 89, 91
Tak zaznívalo dětským diskantem z oken venkovské školy, a nevím, poznávají-li babičky ze slov této písně právě Sušici, kam chodívaly za mlada na slavné poutě k mariánskému obrazu nebo na vrch za městem do kostela Andělů strážných. Žáčkové deklamovali o hoře Svatoboru zanícenou vlasteneckou báseň Jaroslava Vrchlického a na hřbitůvcích se ještě dnes loučívá venkovská kapela dojímavou písní "Zasviť mi, ty slunko zlaté", jejíž slova napsal v probuzeneckých dobách Karel Maria Drahotín Villani, rodák sušický. Z farních knihoven bývalo půjčováno a pozorně čítáno mravoličné čtení pro lid, sepsané od Františka Pravdy, který je v hrádecké tišině po mnoho let pro své čtenáře vymýšlíval.
...
Město vděčí za svůj vznik zlatému písku řeky Otavy i příznivé poloze na důležité obchodní cestě. Z původní ryžovnické osady byla po opuštění královského hradu Práchně založena Sušice jako hrazené královské město, které dal roku 1322 král Jan Lucemburský obehnat hradbami, o čemž svědčí kamenná deska s latinským nápisem, přenesená ze zrušené Velké brány do vestibulu dnešní radnice. Karel IV. nadal město mnohými výsadami a nesmělo být trvale zastaveno žádné vrchnosti. Sušičtí zůstali věrnými poddanými i jeho syna Václava a stáli při něm neochvějně v zápasech s odbojným panstvem. Tehdy studují na pražské universitě někteří sušičtí synkové, z nich Václavovi ze Sušice proslovil při jeho determinaci ohnivou řeč sám mistr Jan Hus.
...
Život mezi hradbami města se v této době asi zvlášť nelišil od života měšťanů jiných měst jihozápadní části země. I tady působilo na smýšlení městské chudiny a řemeslnictva nerovnoměrně rozdělené bohatství, v okolí narůstající majetek vysoké šlechty a hierarchie; proto se již tehdy v Sušici setkáváme s kazatelem Havlem, kterého známe z radikálního vystoupení táborských kněží v hádání na Konopišti.
...
Za vlády Poděbradského a Jagellonských zvelebují sousedé své živnosti a svahy Svatoboru se zelenají vzrostlými chmelnicemi, jejichž úroda zvyšovala blahobyt v klenutých šencích, takže roku 1512 měl sladovnický cech v Sušici 54 členy. Jak žili Sušičtí v renesančních patricijských domech, dosvědčuje i náhodný nález cínových konvic, hubatek, mis a talířů, objevený při přestavbě domu na náměstí. Svou důkladnou řemeslnou prací a umným rejsováním není ani po staletích k necti konváři Jiříkovi, který své dílo označil zkratkou svého jména. I renesanční průčelí dnešního musea, původního domu erbovní rodiny, Voprchů z Uračova i Rosacínovský dům s renesančním štítem, ozdobeným sgrafity, kde je dnes umístěna lékárna, jsou přesvědčivým dokladem o přeměně měšťanského života bohatých tříd v šestnáctém věku. Latinská škola měla v těch dobách vynikající učitele. Z jejich škamen vyšlo i několik znamenitých básníků. Nejproslulejší z nich, Adam Rosacius, se stal profesorem pražské university a složil celou řadu latinských i českých básní. Byl to jistě on, kdo učinil z tehdejší Sušice přívětivý domov uměn a učenosti, který byl v čilém spojení s Prahou, jak svědčí zachovaná dedikace od mistra Jana Kampana Vodňanského, uložená v musejních sbírkách.
Ještě před pohromou bělohorskou se vzdává Sušice Marradasovi a v evangelickém městě nastává tvrdá rekatolisace se všemi důsledky. Tvrdošíjné starověrce nezlomila ani misie pátera Albrechta Chanovského; nucenou emigrací byla však Sušice ochuzena právě o rodiny nejzámožnější a nejvzdělanější. Válka třicetiletá ožebračila většinu měšťanstva neustálým střídavým ložírováním soldatesky jak císařské, tak cizí a po zpustošení Klatov opanovali Sušici Švédové. Tři roky po míru vestfálském zřizují kapucíni ve městě svůj klášter s kostelem sv. Felixe z Cantalisia a kaple Andělů strážných na vrchu Stráži dává terénu města zavrcholení a dominantu. Reformy Josefa II. umožňují židovským rodinám rozsáhlejší usazení v městě, kde už měly dávno zřízený starý hřbitov v baště "Na příkopech". Vrozená podnikavost některých israelských jedinců je spjata s počátky zdejšího průmyslu. V kraji vznikají sklářské hutě, vtiskující šumavským osadám nový charakter.
...
První z nich, autor básnické sbírky "Lyra a meč", sehrál důležitou roli ve svatodušních pražských bouřích a druhý, postava nakonec tragická, se velmi zasloužil nejen o kulturní život Sušice, ale o české písemnictví té doby vůbec.
...
Vyprávěti rybářům o slavné staré líhni pstruhů, lipanů a lososů, která v jejich světě proslavila Sušici, bylo by pro neodborníka opovážlivostí. Statisícové násady v průzračných vodách otavských přesvědčí každého příslušníka cechu svatého Petra o důležitosti této trpělivé práce. Neprávem se u nás málo ví o znamenitém kožedělném průmyslu sušickém, jehož výrobky dobře representují i za hranicemi jakost české práce.
...
Víc než sto let se v Sušici vyrábějí zápalky. Vzpomněl na ně i Karel Havlíček v proslulé básni "Král Lávra":
...
Truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost pracoval ve Vídni u mistra, který dodával bedny do domáckého podniku maďarského šlechtice Štěpána z Rosmerů, vlastní profesí lékárníka, jenž z laboratorních pokusů dospěl k výrobě zápalek po živnostensku. Svůj objev si zajistil patentem, výrobu koncesí. V jeho domácnosti sloužila Marie Urbancová, která paní domu vypomáhala při míšení a mletí zápalné hmoty. Seznámila se s mladým tovaryšem, jenž přešel rovněž k Rómerům, aby tam pomocí zvláštních hoblíků připravoval dřívka pro sirky. Všímaví snoubenci vnikli záhy do tajů sirkářské výroby, nijak zvlášť složité, a nakonec se rozhodli, že si v Scheinostově rodné Sušici zařídí vlastní výrobu zápalek.
...
Byly tu vyráběny sirky papírové, voskové i ze dřeva, jejichž hlavičky se namáčely do bílého fosforu různě zbarveného. "Zednické sirky" bylo možno rozžehnout na každé drsné ploše, o zed, podešev i o špínou vyztužené kalhoty. Baleny do žlutých papírových krabiček, staly se vyhledávanou potřebou všech domácnosti. Pro Orient byly hlavičky postříbřovány a rovněž balení přizpůsobováno exotům. Turecký sultán posílal do Sušice několik kmenů vonného cedrového dřeva, aby mu z nich vyrobili zápalky jen pro jeho vlastní potřebu. Scheinostovy sirky dovážené do Japonska musily mít i poetické označení a proto se nazývaly "Motýl". Později si japonští a korejští výrobci přisvojili toto pojmenování oblíbených zápalek ze Sušice a naše ministerstvo obchodu musilo domácí značku chránit svými zastupitelskými úřady.
...
Rád vzpomínám na svůj pobyt mezi sušickými dělníky. Pochlubili se mi svou prací a bylo mi dobře mezi nimi. Mnozí z nich vymýšleli plány, jednomu se dokonce podařilo nahradit dovážené osikové dřevo domácím smrkem. Vymyslil totiž zvláštní impregnaci, jejímž působením dostane smrkový "drát" vlastnosti vláčnějšího dřeva osikového. Jiní zase přestavovali celá oddělení, aby zlevnili výrobu. Viděl jsem překrásné dětské jesle, hygienická zařízení, útulky pro kojící matky, ambulatorium, sprchy, koupelny, mnohé a mnohé vymoženosti, o nichž se předchůdcům ani nesnilo. Všude šum radostné práce, usměvavá děvčata, jas v očích. Samý ruch, pospěch, nápady - a co mě nejvíce dojalo: touha většiny pracovníků, aby něčím přispěli k společnému dílu. Cosi přímého, sebevědomého, lidsky důstojného četl jsem v těch tvářích a zkrásněl mi v očích obraz celé Sušice. Večer jsem jim přednášel o poesii a neměl jsem nikde posluchačů pozornějších a vděčnějších. Do pozdních hodin ranních jsem poseděl mezi nimi v družném hovoru jako mezi svými rodnými.
...
Stromořadí vzrostlých javorů stoupá od Píchu k Hlavňovicům, nejvýše položené vsi na silnici ze Sušice do Klatov. Kolem nevýstavného zámečku Kotzů z Dobrše rozkládá se park se starými duby, sosnami a javory, v lukách u Libětic strmí řada vlašských topolů a jiné dva mohutné topoly stíní kapličku ve vsi. Domovskými stromy jsou tu jeřáby. Celé aleje nechala bývalá vrchnost vysázet od zámku k lesu kvůli kvíčalám. Byly tu v zimě stříleny a posílány za hranice. I bývalý ovčín býval obklopen staletými lipami a jiné lípy von nad šindelovou střechou kostelní. Jak vidno, vždycky si v Hlavňovicích potrpěli na stromy.
...
V roce 1867 bylo Smetanovi 43 let. Byl tehdy kapelníkem Prozatímního divadla a jeho první houslista, Mořic Anger, pozval jej do svého rodiště. Skladatel, znechucený nepřízní svých odpůrců, radostně přijal pozvání a koncem srpna odjel se svým přítelem do Sušice. "Jeli jsme do Sušice rozjařeni a nadšeni jako studenti na vakace," vzpomíná později Anger a líčí ve svých vzpomínkách celé ovzduší tehdejší Smetanovy návštěvy. "Víte, jak to na venkově chodí. Sotvaže jsme se posadili, už mně bylo našeptáváno, že ty a ty rodiny si horoucně přejí, abychom jim prokázali tu čest a přišli k nim se Smetanou na návštěvu." I chodili oba muzikanti z rodiny do rodiny, Smetana musil hrát na klavírech domácích slečen až do umdlení, ale nijak ho to nerozladilo. Svému starostlivému příteli vymlouval jeho obavy: "Inu, slast to pro mne žádná není, ale pozorujete přece, že se k tomu nijak nenutím. Jsou to srdeční, upřímní a roztomilí lidé. Okřívám mezi nimi, výborně se s nimi bavím, nikde jinde jsem se ještě tolik nezasmál jako zde... proč bych jim tedy neudělal něco kvůli? Nezažil jsem nikdy v životě něco podobného, všechno je to pro mne novinkou..."
...
Smetana v Sušici duševně pookřál zvláště mezi studentskou mládeží. Nerozpačitě, jak někdy mládí bývá, pozvali studenti Smetanu na svůj výlet do Vodolenky. Smetana pozvání přijal, vyslechl deklamace a upřímně se bavil s mladými lidmi. Mohl jim míti za zlé, že si chtějí zatančit? Sám byl náruživý tanečník a toto rozesmáté prostředí mu připomnělo jeho vlastní studentskou mladost v Plzni i jeho první choť Kateřinu, do smrti láskyplně vzpomínanou. Usedl ke klavíru a hrál, a hrál... Jedna odvážná kráska vyzvala klavíristu k tanci. Překvapený Anger musil zastoupit svého přítele, který šel při tanci z jedné dívčí náruče do druhé a protancoval na Vodolence skoro celou noc. K ránu se vracela rozjařená společnost do Sušice a Smetana si ještě slastně poliboval: "Do smrti nezapomenu na dnešní den. Všechny starosti, všechny trampoty se mne spadly..." Po letech ještě vzpomínal, a kdykoliv se sešli s Angrem, vždycky připomněl znovu Sušici: "Pamatujete se na ten výlet? Pamatujete se, jak jsem tam na piano hrál a jak pro mne přišla ta děvuška?"
Sušice
