• 
• 
• 
• 

Hejná

Hejná na Wikipedii

Související

kostel sv. Jakuba a Filipa v Hejné

Reference

• Vlachovo Březí :: odstavec 28

  Náhoda? Nevěřím v ni - tento kříž zde i tehdy jistě stál - ale kde je tu tořič? Tuto květinu našel jsem až po letech na vrchu Pučance nad Hejnou nedaleko Práchně a verte, že jsem od té doby nezažil větší botanické překvapení na svých jihočeských potulkách.

• Prácheň :: odstavce 10, 12

  Odtud odbočme od řeky k Hejné. Je to vesnice, známá z jedné pověsti v celém kraji. Připomeňme si ji! Pan Půta Švihovský si přivezl z cizích krajin na svůj hrad Rábí malou opici a velmi si ji oblíbil. Jednou musil odjet z hradu, nařídil však přísně služebnictvu, aby zvíře bedlivě opatrovalo. Jeden služebník nechal otevřené okno, a když se vrátil do komnaty, byla opice tatam. Sháněli se po ní v celém hradě, ale ta už běhala v lese u Hejné. Tam ji náhodou zahlédl jeden z Hejnenských, a domnívaje se. Že vidí čerta, běžel úprkem sdělit tuto zprávu do vsi. S vidlemi, kosami i sekerami blížil se ozbrojený zástup vesničanů k lesu a po vzrušující honbě nesl ubitou opici jako trofej přímo na rábský hrad. Nepřejte si slyšet lamentace páně Půtovy, kterými je uvítal. Od té doby musili platit zvláštní daň, zvanou opičí, a sousedé z okolních vsí neříkali Hejné jinak než bláznivá Hejná. To se však stalo již velmi dávno...

  ...

  Vždycky mě zajímalo, co si vlastně Adolf Heyduk představoval pod slovem srdečník, když jím nazval jednu básnickou sbírku (Hořec a srdečník). Dozvěděl jsem se později, že tak nazýval šumavský lid tolii bahenní pro její srdčitý list. Tato květina má však ještě jedno pojmenování, úžasně krásné: parnasie. Její bledý květ, ohlašující z mlh podzimní chlad, je skutečně jakoby utkaný z par. Tedy tímto květem mínil pootavský slavík svůj srdečník. Nevěděl asi, že srdečník je také botanický název docela jiné, rumištní rostliny (Leonorus), která má drobný, bledě nachový kvítek a podle Přešla "smrdí, chutná hořce a jindá se potřebovala v lékařství". Na školním dvorku v Hejné jsem ji konečně poznal in natura, když mně ji tam ukázal jeden z nejlepších znalců pošumavské flory, ředitel Josef Vaněček.