Hanuš Jurenka, medik a potom lékař, známý z tolika jejích listů, se tu oženil, léčil nemocné a jeden čas tu i starostoval. Jiný z přátel, Václav Čeněk Bendl Stránecký, kaplanoval v sousedních Mirovicích. Nevíme už, kterým směrem se ubíraly v jejich hovorech vzpomínky na pražské návštěvy u krásné přítelkyně, ale možná, že tu mladý kaplan četl aspoň první přeložené verše z milovaného Puškina...
U jednoho prostého kříže jsem postál nejzamyšleněji a nejdéle. "Zde odpočívá P. Vácslav Čeněk Bendl, kněz a spisovatel český, narozen v Turnově 24. X. 1833, zemřel 26. VI. 1870 zde, ode všech želen." Přítel Boženy Němcové, náš první překladatel Puškina, kněz milovaný venkovským lidem všude, kde působil. Velebný pán Bendl...
Prozíraví otcové města zřizují v šedesátých letech minulého století jednu z prvních českých reálek i první českou vyšší školu dívčí, pro jejíž žákyně píší mladí profesoři narychlo potřebné učebnice. Tehdy Adolf Heyduk odběhl od veršů svých Cigánských melodií do profesorského světa mytologie slovanské a germánské. Písek má v té době ještě jiná prvenství. U knihtiskaře Václava Vetterla vychází první český venkovský časopis Posel od Otavy a v téže tiskárně i první český překlad Puškina, pořízený budějovickým "majstrem seminářským", Václavem Čeňkem Bendlem Stráneckým. Dva důvěrní přátelé Boženy Němcové sešli se tehdy na delší dobu v kraji. Slovák Hanuš Jurenka se stal váženým lékařem v nedaleké Březnici a Bendl kaplanoval i spisoval na mirovické faře. - Písečtí akademici opatří dobrovolnou sbírkou 3000 zlatých a do sadů na místě starých parkánů pořizují od sochaře Wurzla první pomník Palackého v Čechách a sám Rieger tehdy řečnil při jeho odhalení. Pomník stojí podnes proti empírovému templu s nabádavým anagramem "Šlechetný Co Hodného Rád, Ejhle Následky Koná" (J. Schrenk 1846). I pro pokrok technický měli Písečané smysl a porozumění. Na sklonku osmdesátých let stavějí jednu z prvních městských elektráren, kterou Křižík vybavil ústředním rozvaděčem, a v muzeu můžeme ještě dnes spatřit slavný tehdy vynález obloukové lampy... Na otavském ostrově, jemuž se po ostrostřelcích říkalo Střelecký, hrál v letní aréně Josef Kajetán Tyl a sklidil se svou divadelní společností "žalostný neúspěch".