• 
• 
• 
• 

liška obecná

Liška obecná (houba) na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Lesy :: odstavce 24-25

  Začínají smržem, jehož dírkovaný klobouček se rád ukrývá pod složené klády někde na kraji lesa nebo na zahradách a bývá první houbařovou kořistí. Nelze však říci, že by se jeho chuť rovnala proslavenosti, které se těší. Potom les zahýří úrodou lišek rozhozených po lese jako poztrácené mince, ale lidé si jich jaksi neváží. Je už v člověčí přirozenosti, že co se jí nabízí v hojnosti a čeho získává bez námahy, stává se pro ni všedním a samozřejmým.
  Já je mám rád, poněvadž mi připomínají svým proletářským údělem mého dědečka cihláře a jeho výměnkářskou světničku, která voněla chrastím, podmáslím a bramborovou polévkou s nakrájenými liškami. Na krovcích kamen schly smolné loučky, na řešetě před stavením voněl lipový květ a bílá osmihvězdí květů mařinky vonné, pro něž jsme chodívali až do březnických lesů. Babička nám z nich vařívala čaj, zahánějící všechny neduhy, vzniklé z nachlazení a našich dětských nerozvážlivostí...

• Hlasy domova :: odstavec 183

  Stranou silnice se zdvíhá osamělý pahorek, zavrcholený velikými balvany jako nějaký přírodní oltář, nad nímž prosvítává břízka z porostu lísek, trnčí a vřesu, který mírně zvlněnému okolí tvoří dominantu. Nevím, odkud dostal svůj prapodivný název Kátlperk. Zvláštní sugesci tohoto místa podlehneme okamžitě. Kameny mají nezvyklé rozměry i podobu. Jeden z nich se podobá obrovské zkamenělé žábě, na jiném nalézáme zvláštní kresbu jako znamení nějaké runy, a největší z nich, ležící osaměle stranou, má na vrcholu zcela zřetelně vytesanou mísu o průměru asi tři čtvrti metru. Je plná čisté vody. Místo jako vybrané samotnou přírodou pro nějaký dávný kultovní účel. Pranic bych se nedivil, kdyby tu archeologové nalezli skryté žárové hroby. Tento pahorek ovládá celý široký obzor kraje: zahlédneme odtud buzický hrad i zámek škvoretický, Blatná leží před námi jako na dlani, na západě uzříme kostel řesanický, v dálce za bezdědovickým dvorem věž kláštera lnářského a trochu severněji červenou cibulku kostela paštického. Šero zduchovňuje stromy do zvláštních podob a zdůrazňuje prapůvodní tektoniku krajiny. Jen matně rozeznáváš na pahorku kručinky, chrastavec, hvozdík i devaterníky, z okolních brázd zasvitne skromný květ bramborový a rozsáhlejší lán vydychne prudce vůni majoránky. Nikdy tady nebyla pěstována v tak velkém rozsahu. Blatná slynula dobrou pověstí svých zahradníků odedávna; blatenská majoránka se však ted vyváží daleko do světa a její jakost předčí prý druhy jinde pěstované.

• K srdci jižních Čech :: odstavec 9

  Potkávaje voraře i kánoisty, kráčím po břehu až k Soudné struze, jejíž divoká úžlabina vede někam k Dražičkám, a tam v přítmí smrčiny se vlní desítky kopečků mohylných, každý s kamenem na vrcholu. Oranžová plodnice lišky je jako obětina, položená mimoděk na tyto pradávné hroby. Mohyly a valy, hradiska a zase u Bučinek rozházené balvany v řece jako stáda ovcí, mlýny a lomy, skála U poustevníka a les Pintovka se staletou jedlí, pověst a legenda, to všechno provází poutníka od Příběnic ke Klokotům.