• 
• 
• 
• 

Poledník

Poledník (Šumava) na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Sláva Sušice :: odstavec 58

  Mineme staré dřevěné kříže se stříškami a kolem napajedel v lukách u opuštěných stavení dostaneme se až k Frauentálu, kde z bývalých skláren zbyly jen ssutky se štíhlou věžičkou. Čisťounká voda Křemelné hostila pstruhy a rybáře, ale musil by to být pořádný otužilec, aby měl odvahu se v ní vykoupat. Není už odtud daleko k zemským hranicím. Za vysokým jilmem se rýsuje šeděmodrá, táhlá křivka Polední hory, ještě kousíček cesty a skulíme se s kopečku do Prášil.

• Do šumavského Podlesí :: odstavec 49

  Jeden z bývalých majitelů hradu Krištof Koc z Dobrše dostal se na svých cestách až do Benátek. Mezi jinými cizokrajnými památkami si přivezl domů i malého krokodila, který byl chován v malém rybníčku hradní zahrady. Z počátku se ho nebály ani děti, ale ještěr rostl a se vzrůstem těla přibývala i jeho přirozená žravost. Musel být hlídán a jeho strážce Racocha míval s ním veliká trápení. Jednoho jara uspořádal pan Koc velikou slavnost a pozval na ni své šlechtické přátele z okolí. Hradní služebníci měli plné ruce práce, musil vypomoci i Racocha, a když pán chtěl hostům ukázati exotickou zvláštnost, zjistilo se, že rybníček je prázdný, a po krokodilovi ani památky. Racocha byl z hradu vyhnán a nebylo po něm slechu stejně jako po krokodilovi. Zakrátko se v jezírku pod Poledníkem děly věci neuvěřitelné. Ovčákovi, pasoucímu blízko jezera ovce, jedna z nich náhle zmizela pod vodou, když přiběhla na břeh puzena žízní. Lidé se báli chodit kolem rokle, kde číhala taková nebezpečí. I Racocha, tajně bydlící v lesní sluji, doslechl se o těchto příhodách. Vzpomněl si okamžitě na svého krokodila a vypravil se za měsíčné noci k jezírku. Bylo ticho nad stříbrnou hladinou. Vtom vyšel z lesa jelen, a sotva sklonil hlavu k vodě, zmizel jako stín v jezerní hloubce, byv stažen hladovým ještěrem ke dnu. Bývalý strážce se strachem předstoupil před svého pána, aby mu oznámil objevené krokodilovo bydliště. Pán rozkázal, aby byla jezerní hráz rozkopána, voda vypuštěna a krokodil chycen. Myslivci už vystřelili šípy, lovci vymrštili svá kopí, ale všechny se odrazily od tvrdého krunýře krokodilova. Tu vystoupil ze zástupu Racocha, sestoupil na dno vypuštěného jezera, a když se po něm ještěr zuřivě rozehnal, vrazil mu bývalý strážce prudce kopí do rozevřené tlamy. Za chvíli se krokodil obrátil břichem vzhůru. Pán si ho dal na památku vycpatí, dlouho visíval v dobršském hradě, později byl darován do Velhartic, kde zmizela jeho stopa nadobro. Samozřejmě Racocha dosáhl pánova odpuštění a byl pro svou odvahu na hradě ve vážnosti až do své smrti...