presbyterium

Kněžiště na Wikipedii

Reference

Stříbrné Hory :: odstavce 2, 5
Údolí mezi Loužnou a Myslívem je i rozhraním geologickým mezi rulou a žulou. Myslívský kostel, jenž s této strany dominuje, byl pravděpodobně založen mnichy cisterciáckého řádu z kláštera nepomuckého, kteří v době krále Vratislava přišli z bavorského Ebrachu a založili zde hospodářství rybniční i zlaté doly ve vrchu Vráži. Jejich kulturnímu úsilí můžeme připsat i gotické fresky v presbyteriu a na triumfálním oblouku myslívského chrámu. Starobylost osady potvrzuje i nález bronzových spon na starém pohřebišti kolem kostela, jez jsou dosud nejstarším zjištěným dokladem o osídlení kraje.
...
Vyjděme lipovou alejí od Hradešic, jejichž kostel si ve věži uchoval romanské zdivo a v podstřeší jednu z nejstarších výtvarných památek kraje, fresky, které pamatují konec dvanáctého století. Náhrobek Johanky Švihovské v Nalžovech nám připomene náboženské rekriminace z doby těsně po bitvě bělohorské. Tato ochranitelka českých bratří musila být uložena do chrámového hrobu téměř tajně, bez pohřebních obřadů, jak se dočítáme v "Pamětech" Jana Jiřího Haranta z Polžic. Sluneční hodiny na hradešické faře mají nabádavý nápis: Una sit ex his secunda. Hradešice měly ještě jiný primát: byla tu zavedena v Čechách první výroba známého Panuškova uherského salámu. Zcela blizoučko leží Černíč, bohatá selská ves s nedalekým zalesněným kopcem Semlinou, kde se nacházely při lesních pracích popelnicové střepy z pradávného pohřebiště. Katastrem sousedí s Hliněným Újezdem, malou obcí, ale dobře známou v celých Čechách. Zde vzniklo jedno z prvních jednotných zemědělských družstev v kraji a do odlehlé vsi se začali sjíždět zemědělci z dalekého okolí, aby tu zhlédli výsledky nového způsobu hospodaření, jež se tu plně osvědčilo. Na scelených pozemcích hučí traktory a za vsí svítí novotou stavby moderní drůbežárny a kravína. Předsedu družstva jsme viděli i na projekčních plátnech kin, kde se divákům představil s honosným osobním autem. Za Černíčským potokem svítí na kopci daleko viditelná ves Vlkonice. Pověst vypráví, že zde na místě čtyř statků stával panenský klášter, rozbořený Žižkou při obléhání hradu Rábí, jehož zříceniny se bělají v blízkosti Vlkonic nad řekou Otavou. I jedna část katastru si zachovala starý název "Na klášteře". Vrch Džbán s nepatrnými zbytky hradu byl sídlem rytířského rodu z Budětic, jenž se brzy vyšvihl mezi nejbohatší rody panské, a jedna jeho větev založila mocný hrad velhartický. Dříve ještě než bylo vystavěno Rábí, patřila k budětickému hradu celá široká krajina sahající hluboko do Šumavy. Ves téhož jména má kostel rovněž románského založení, s kamenným gotickým sanktuariem, žulovými středověkými epitafy i gotickou Madonou, umístěnou v zaskleném výklenku vnější zdi presbyteria. Od Budětic už vlastně začíná krajina sušická a my se vracíme zpátky k Hradešicům.
Hlasy domova :: odstavec 159
Večerní náměstí ztichlo, na mariánský sloup usedá racek a v zapadajícím slunci se tmí silueta gotického chrámu Panny Marie, jehož architektura patří k nejvýznačnějším památkám města. Jeho presbyterium, stavěné Jaroslavem Lvem z Rožmitála v letech 1414-1444, si podle slov povolanějších "uchovává mnoho z elegantní vznosnosti a malebnosti pozdních kostelů jihočeských a opakuje také jejich síťovou klenbu".
Sláva Sušice :: odstavec 41
Vracím se na rozcestí k čtyřem vysokým topolům a stoupám do svahu k Petrovicům. Na starém hradišti se zdvíhá románská kostelní věž nad vysokou, kůrkovou střechou presbyteria, zakončenou železným křížem a kohoutem umné kovářské práce. Kostel je obehnán vysokou zdí s cimbuřím jako nějaká dávná pevnost. Podpírají ji kamenné pilíře. Na hřbitovní straně nalézám výklenek s kamennou lavičkou a zbytkem staré střílny, branka patří gotice. Interiér kostela překvapí nejen architekturou, ale hlavně památkami. Na hlavním oltáři je barokní socha svatého Petra s papežskou tiarou na hlavě, alabastrový křížek řezala jistě ruka dovedná a citlivá, zatím co jiná vkreslila do omítky triumfálního oblouku v spleti úsporných čar znamení zvěrokruhu, z nichž jen některá se mi podařilo rozluštit. Obrazy dvanácti apoštolů nejsou všechny stejné umělecké hodnoty, ale tvář svatého Jana má v sobě všechny přednosti, kterými slyne veliké umění Brandlovo. I kopie, které rozpoznáme na první pohled, svědčí, že byly namalovány podle mistrovského vzoru. Tím byl Brandl sám nebo aspoň práce z jeho dílny.
Kašperské Hory :: odstavec 14
Chrám, založený německými horníky v první třetině čtrnáctého věku, napovídá svou prostranností mnoho o mohovitosti tehdejších osadníků, kteří si mohli dovolit celkem v krátkém čase dvě kostelní stavby, na tehdejší dobu jistě nákladné. Mohutné pilíře nesou kamenné zdivo, jehož hmotnost bychom na první pohled přisoudili době starší. Celkem chudá je výzdoba plastická, kromě okřídleného lva v sedile; nebylo patrně v okolí dost tvárného materiálu ke kamenické práci. Oblouk mezi presbyteriem a lodí přepíná příčné břevno, na němž stojí kříž a postavy Panny Marie se svatým Janem, dobrá řezbářská práce ze šestnáctého století. Za protestantských bohoslužeb bylo presbyterium odděleno záclonou. Století sedmnáctému patří kruchta, omalovaná lidovým ornamentem, který se opakuje v květinových motivech na rovném dřevěném stropu lodi. Gotická freska se světicí, svatým Mikulášem a plebánem Friedrichem je přesně datována rokem 1330. V kapli svaté Anny nás upoutá především skupina šesti duší v očistci mezi hořícími plameny, v sugestivní zkratce znázorněná pro všechny zatvrzelé hříšníky.
Do šumavského Podlesí :: odstavce 8, 53
Čtrnácté století ustálilo půdorys města, rozloženého při staré obchodní cestě na levém břehu Volyňky, které nebylo nikdy opevněno, majíc po celý středověk jen brány, uzavírající náměstí v noční čas nebo v době válečného nebezpečenství. Přirozené hrazení tvořily těsně semknuté domy a zahradní ohrady většinou zemědělského obyvatelstva, které kromě polarení se zaméstnávalo chovem ovec, pro nějž bylo v nejbližším okolí sdostatek rozlehlých pastvin. Hojnost domácí vlny dala vznik soukenickým dílnám a ze všech cechů byl právě soukenický nejpočetnejší řemeslnickou složkou města. Volyně byla nejprve zbožím královským, později se dostala pod vládu knězské berly, kde se poddaným žilo nejlehčeji. Gotika dala městu farní chrám s křížovou klenbou presbyteria a pozdější síťovou v lodi, renesance přidala sličné průčelí šlechtických domů, zdobených sgraffitovým rejsováním, z nichž zůstal do dnešní doby jen rathaus, nejtypičtější stavba volyňská. Několik portálů a stavba residence na jižní straně náměstí, toť vše, co zbylo ze staré krásy města po velikém požáru, který je postihl v.minulém století. Z chrás mového interiéru je nejzajímavější obraz hlavního oltáře Všech svatých, nax malovaný vynikajícím malířem z okruhu Skřetova. Epitaf krejčího Pavla Dleska z roku 1581, zasazený do kostelní zdi, v svém rustikalisovaném tvaru ukazuje místní kamenickou práci, jíž nemůžeme upřít kus líbeznosti. Pod krucifixem klečí na jedné straně sám mistr se svými čtyřmi syny a proti němu manželka s pěti dcerami. Bývaly jistě početné řemeslnické rodiny volyňské, žijící zde v šestnáctém století...
...
Před Češticemi vejdeme do modřínového lesa, v němž se bělá známá češtická Kalvárie, postavená nejprve na začátku osmnáctého století a přestavěná po zničujícím požáru do dnešní podoby o sto let později. Klasicistní kaple svatého Kříže je architektonickým středem této soustavy kapliček, z nichž nejbizarněji působí poustevna. Freska znázorňuje eremitu pohrouženého v modlitbách nad knihou, křížkem a lebkou v romantickém seskupení pro podívanou lidovým návštěvníkům. Malá třesnovka před vsí skýtá stín pro odpočinutí poutníkovo, trávu zase housátkům, hlídaným poklimující babičkou. Románská věž kostela svatého Jana Křtitele, charakteristická svými sdruženými okénky, se bělá na modrém pozadí nebes. Uvnitř mě okouzlily gotické fresky v presbyteriu, dále podkruchtí a velmi krásný obraz na hlavním oltáři, představující stětí svatého Jana Křtitele. Pod kostelem je zámek, přestavěný z původní tvrze vladyků z Češtic, jimž patřilo zdejší zboží po tři století. Měli stejné erbovní znamení jako Hodějovští, s nimi spříznění, totiž bílého nebo zlatého kapra. Nedaleké Doubravice patřívaly Přechům z Češtic a z bývalé tvrze se tam uchovala jen věž, dnešní kolářská dílna. Tento úkryt i výpadiště loupežných rytířů vzaly za své při trestné výpravě sousední šlechty, jejíž zbrojní tvrz vypálili a rozbořili.
Od Hradce k Počátkám :: odstavec 12
Dírnou poznáme okamžitě podle mohutné chrámové věže s arkádovitými výklenky i podle cibulky zámecké věžičky, kterou zrcadlí úzký, protáhlý rybník, obklopený kolem dokola vzrostlým stromovím parku. Jak tu musí být krásně na jaře, když bílé svíce rozkvetlých kaštanů vidíme dvojmo, v korunách i na tmavé hládi, a když vzácně vzrostlé stromy jsou rozezpívány písněmi z ptačích hnízd. Tehdy také na modrém pozadí nebes vyniknou všechny bílé starodávné štíty na dírenské návsi, skládající obraz půvabnosti přímo alšovské. Z historie vzpomeňme Bohuslava z Dírné, držitele staré tvrze, stojící na místě dnešního zámečku, přestavěného v 18. století. Tento rytíř byl ve stavovském povstání přívržencem zimního krále Fridricha Falckého a po bělohorské bitvě mu byl zkonfiskován všechen majetek. Tragická postava českého exulanta jistě zaujala i historika Tomáše Bílka, jehož Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618 celým srdcem sympatizují s evangelickými emigranty. Tento historik pocházel z Deštné, kam vede cesta zpátky na Červenou Lhotu a odtud lipovým stromořadím krajinou celkem chudou. Jméno Deštné rozšířila radioaktivní minerální voda zvaná "Deštěnka", u jejíhož pramene byly založeny lázně dříve hojně navštěvované. V kapli visívala slavná Assumpta z Deštné, deskový obraz z poloviny patnáctého století, dnes chovaný v pražské sbírce starého umění. Pětilistá růže na portálu gotického chrámu svatého Othona není znakem řádu německých rytířů, kteří jej založili, ale za zhlédnutí stojí kamenné gotické sanktuarium, křížově sklenutá presbyteř, gotický portál sakristie i krásná renesanční křtitelnice.
Obděnická pouť :: odstavce 75, 84, 92
Poučenějšího milovníka umění jistě upoutá barokní krása chrámové architektury, citlivě zasazené do zdejší krajiny na začátku osmnáctého věku Markem A. Canevallem, obdiví inventář interiéru v duchu raného rokoka, ale fresková výzdoba presbyteria a zvlášť nástropní malba s postavou Spasitelovou nám připomene jednu tvář, u níž prodlíme déle a láskyplněji. To je poslední dílo Josefa Bosáčka, zapomínaného malíře a věrného druha Alšova, spolutvůrce téměř všech jeho murálních maleb a díla sgrafitového.
...
Poslední dílo, které Bosáček prováděl podle Alšova kartónu pod patronancí Stechovou, je sgrafito na Stechově domě v Plzni a představuje svatého Jiřího, bojujícího s drakem. Rudolf Stech řeší svou tísnivou finanční situaci sebevraždou v plzeňské synagóze a Bosáček ztrácí rázem vše: práci, přístřeší, možnost tvorby. Stěhuje se k svému bratru faráři na Makovou, kde ukončí svůj umělecký život výzdobou presbyteria - a pak ustane v své práci nadobro.
...
Z Nechválic už není daleko do Počepic, staré vesnice alšovského kouzla, jako stvořené pro předlohu českého betléma. Vše je tu nějak známé a domácké: rybníček s topoly, věž cibulička, statky s pa vláčkami i typická barokní fara s mansardovou střechou. I kovárna má ozdobný štit, přístřešek a větrnou korouhvičku a navíc šrámkovské jméno U Roškotů. Ještě si přimyslete hospodu, kde najdete přestavěnou tvrz s gotickými ostěními a zbytky vodního opevnění, jež nezmizí vám z paměti nikdy. Ano, to je ves starého vladyčího sídla rodu Počepických. Jeho erbovní znamení, bílý čáp se zavěšeným zapečetěným psaním na prsou v červeném poli, je namalován v presbyteriu gotického kostela sv. Jana Křtitele a štít hospody U Čápa honosí se stejnou heraldikou. Chloubou kostelního inventáře je barokní křeslo, vzácná řezbářská práce, před lety vystavená v Praze na výstavě barokního umění.
Od Milevska k Bechyni :: odstavec 35
Na kopci strmí báň jistebnické kostelní věže. Chrám založili Rožmberkové, po nichž zůstalo gotické klenutí presbyteria, času pozdějšímu můžeme přičíst studni novokřtěnců ve staré sakristii i biblické jméno potoka, nazvaného Cedron. Zvon Dominikál už nezaznívá svým mocným hlasem do širého okolí. Po vyhlášení josefínských patentů byl rozbit a za prodanou spěž zakoupeny nové varhany a postavena škola, v níž se podle praktických zřetelů osvícenského mocnáře počalo učit triviu. Jiná jména a události soustředí naši mysl k tomuto městečku. Husitskému knězi Petru Hromádkovi z Jistebnice vděčí vlastně Tábor za svou válečnickou slávu a vznik, jistebnické faře celá česká veřejnost za jiný nález. Zdejší rodák, oktaván táborského gymnasia Leopold Katz, spatřil u pana faráře Schullera starý kancionál. Upozornil na tento objev svého profesora, historika Martina Koláře, a nadšený znatel husitských dějů jisté pochválil čiperného studenta, zjistiv na jedné zažloutlé stránce nejstarší notový i slovní záznam válečného chorálu Kdož jsú boží bojovníci. Byl o něm ihned zpraven František Palacký; pan farář nezištně vyhověl jeho prosbě a tuto památku věnoval knihovně pražského Národního muzea. Profesor Zdeněk Nejedlý jí jistě vydatně použil ve svých Dějinách husitského zpěvu. Z našeho studenta se stal pražský advokát, který své mecenášství velkoryse projevil bohatým odkazem své obrazové sbírky Moderní galerii a založil Katzovu cenu.
Sluneční poutník :: odstavec 2
Gotická freska Navštívení Panny Marie v křížově sklenutém presbyteriu dokazuje původní zasvěcení kostela i dávnější čas stavby, lamingenovské epitafy připomínají jeho patrony, známé utiskovatele Chodů, ale marně hledám "mdlý oltářní obraz" Václava Mánesa, který ještě před půl stoletím zde ověřoval František Žákavec a viděl ho na vlastní oči. Ne bez dojetí hledám stopy tří Mánesových sourozenců, od jejichž návštěvy v zdejším zámečku uplynulo víc než sto let.