Hlasy domova ::
odstavec
170
"Pasácká" sosna s nezvykle rozložitou korunou jako paraplíčko stojí sama uprostřed drah a pod její klenbu se schovávají pasáčci před crčením dešťů, v podzimních dnech tak hojným. My se od ní vypravíme po polní cestě k Dobšicům, zapadlé vesnici mezi lesy, jejíž ráz je už poněkud horský. Všechny zdejší cesty jsou vroubeny tarasy, sestavenými z žulových kamenů. (Konečně i u Paštik mají rozsáhlý žulový lom, jehož kostkami je vydlážděna mnohá pražská ulice.) Tento kout je tak odlehlý, že jsi ochoten uvěřit zprávám slýchaným o zdejších duchařích, i když je nemáš na místě potvrzeny, neboť je docela možné v dlouhých podzimních podvečerech, kdy mlhy dosahují až k oknům, že ve stálém rozhovoru o nejbližších mrtvých z rodiny se může citlivějším dusím zjevovat jejich tvář.
lom v Paštikách
