• 
• 
• 
• 

pranýř

Pranýř na Wikipedii

Reference

• Kašperské Hory :: odstavec 12

  Když zeslábne crkot lučních kobylek, když zhoustne stín a rozvoní se u plotů černé bezy, věřím, že s hvězdami a nocí vychází na Galgenberg stín cikánské dívky jako připomínka křivdy zapomenuté. Tady, na místě hanby, kde stojí dnes sloup pranýře, vyřkla tváří v tvář městu svou kletbu. Trojí vypálení krovů a dešť o každém jarmarku měly postihnout měšťany za její vytrpěná muka. Sem byla vedena biřici, zde svázána na rukou i nohou, na tomto místě jí byly uřezány uši pro pouhé nařčení z krádeže jedním zavilým měštěnínem, který zjistil po jejím odchodu ze svého domu ztrátu plného měšce. Stále tu budu vidět v květech totenu kaluž ssedlé krve a šelest schnoučího hrachovini se mi promění v její vrávoravý krok, v tmě tápající za útěchou matčinou. Všechny dveře tenkráte zůstaly zavřeny před oběma ubožačkami. Jen v posledním chuďasově baráčku přiložila soucitná ruka obvaz na rozchlípené rány a podala chladivý doušek ssedlého mléka jejím horečnatým rtům. Stalo se to už dávno, ale nové mrazení hrůzy cítím na těchto místech, kde na kameni pranýře trčí k nebesům černý kříž.

• Do nejjižnějších Čech :: odstavec 40

  Snad to byla okamžitá radost z osamělosti, jež mě nutí obnovit si vůni lučních kohoutků v lukách u Malont a zneklidnělé vlnění metlic pod Hradišťskou horou mi zase přivolalo na zarostlé valy tváře pradávných obyvatel, jejichž jména splynula s časem a zemí. Sosnové lesy s tichým zamžením borůvek a jásavým nachem brusin mi přivábí cestu do Rožmitálu, městečka s překrásným jménem a erbovím, v němž je půlměsíc, hvězda a pětilistá rožmberská růže. Mé vzpomínce patří nejen jeho kamenný pranýř s katovnou a vrchy podobající se dračímu hřbetu z pohádek, ale i lidová legenda o malíři, kterému z hrubého plátna a ještě hrubších barev vyrostla před užaslým zrakem milostná tvář Bohorodičky. Její zjevení nad obrovitým balvanem ve Svatém Kameni dalo vznik poutnímu chrámu, nejjižnéjšimu v celé české zemi, kde po desetiletí znívaly litanie, ale s jinou kadencí než tou, kterou vznécuje naše srdce sladká řeč mateřská. I kapličky křížové cesty se zvláštními přístřešky jsou rytmem jiného citu, než je náš, ale okouzlí nás lidovou duší, byť cizí, mnohem intenzívněji než kostlivčí přízrak svaté Koncordie, s barokní režií vystavený v skleněné rakvi pod klenbou hlavního chrámu. Krumlovské klarisky věděly asi dobře, jakou vábničkou přivolat k tomuto místu zbožné poutníky z rakouské strany. Jen trosky věže zůstaly z celé tvrze na návsi v Tiché jako připomínka dávných stráží v této krajině, jen jako tucha uplynulého života, o němž už nevědí pranic zpívající ústa děvčat z mládežnické brigády, spěchající ráno na senoseče. Její písně jsou rytmem jiné krve, jiných nadějí a jiného času.