Annín

Annín (Dlouhá Ves) na Wikipedii

Reference

Kašperské Hory :: odstavce 36-38, 40, 48
Podle Otavy vede silnice k Radešovu, kde bývalo velké vaziště vorů nedaleko hrůbat, jež tu zbyla po dávných ryžovnících zlata, a kousek dál stojí elektrárna, zčásti vyhořelá a zčásti ještě v provozu. Nějaká žena trhá lipový květ a na louce mezi tavolníky se pasou krávy, zatím co malí pasáčci si hrají své hry. Peřeje Otaviny nás doprovázejí za slunného jitra až k annínským sklárnám.
Annínská sklářská huť vznikla ze skromných počátků, uvážíme-li, Že v roce 1810 tu pracovalo jen 24 dělníků. Paul Mayer později zlepšil výrobu zdejšího skla, když podle receptu přivezeného z Itálie zavedl výrobu skla růžového za pomoci zlata, což bylo v Rakousku vlastně prvenstvím.
Za největší rozkvět vděčí Annín teprve Eduardu Schmidovi. Byl to muž hlubokého vzdělání a širokých zájmů, podnikavec a praktik na jedné straně, jehož znalosti o výrobě skla vysoko přesahovaly běžný průměr, a na druhé straně muzikant, filosof a spíritista, což všechno svědčí o osobnosti složité a vnitrně bohaté. Jeho vkus, poučený a pěstěný, nemálo přispěl k tomu, že české sklo z annínských skláren proslulo svou jakostí a krásou hlavně v Anglii a byla mu věnována stálá přízeň i carským dvorem ruským. Jako světová zvláštnost byly zde vyrobeny skleněné housle, na které si zahrál Jan Kubelík a jež jsou dnes uloženy v museu kašperskohorském. Eduard Schmid měl ve svých sbírkách i fonograf, zhotovený Edisonem. Zřídil v Anníně místní telefon už v roce 1880 a všechny stavby, jak dělnických domků, tak i cizineckého hotelu, jsou dílem jeho rozvážné podnikavosti.
...
Z Annína už není daleko na Mouřenec.
...
S těmito dojmy sestupuji dolů k Otavě zpátky k annínským sklárnám do slunečného jasna.