Kašperské Hory ::
odstavce
43, 45
Slyšel jsem od starých usedlíků, že ve zdejším kraji je osm měsíců zimy a čtyři měsíce chladna. Živobytí dával po celý rok les, políčka jen skromnou úrodu žita, brambor a zelí, z kterého byla denně vařena zelná polévka. Horské pastviny vyživovaly stádečka skotu, hlavní majetek lidu starožilého, jehož myšlení a život se pohybovaly v ustálených tradicích mezi prací a chrámem. Skromnost byla odedávna domovem v zapadlých Šumavských vsích, kde těžké životní podmínky nutily k šetrnosti a trpná životní zkušenost vytvářela nedůvěru k novotám. Touha uniknout bídě aspoň do snu je hlavní temenisko pověstí, vyvěrajících z hlubin lidové duše, v jádře ještě přírodní a přírodou formované. Příběhy slýchané za svitu kahánků při draní peří v dlouhých podzimních večerech proměňovaly se u pastevčího ohníčku v skutečnost novou, barvitější a umocněnější. Modravé světýlko na lukách u Pavinova svým tetelivým pobíháním přivábilo dětskou fantasii k hrnci plnému zlata a pod keřem u božích muk mezi Pavinovem a Rapaticemi si zase vysnila těžkou železnou truhlu. Obé stejně tajemně zmizelo, když se pokladů měla zmocnítí lidská ruka.
...
Z Pávinova, kde mají věkovité košaté lípy a za vsí aleje rozrostlých vlašských ořechů, které odolaly nejtužším zimám a poskytují dětské radosti koledu pod vánoční stromek, šel jsem s hartmanickým lékařem Dr. Kostrouchem do Kunratic a k zámečku, patřícímu v minulém století rodině básníka Villaniho. Do vsi přicházely maminky, nesouce v náručí děti, jež budou očkovány na národním výboru. Mají na hlavě bílé šátky, jimž dává podložený hřeben zvláštní tvar, a nesvléknou je ani u lékaře v ordinaci, jejich široké slovanské tváře se studánkami očí připomínají nejkrásnější kresby Josefa Mánesa. Poslouchám jejich slovenštinu, kterou si uchovaly čistou, i když dlouho žily v Rumunsku, odkud přesídlily s rodinami na Šumavu. Přenesly sem mnohé zvyklosti bývalého domova a přijaly zase některé vymoženosti nového života zdejšího.
Palvinov
