Kašperské Hory ::
odstavec
44
Umrlčí prkna, která jsme vídávali v šumavských horách na rozcestích nebo u dřevěných křížů se stříškami, nebyla jen projevem lidové mystiky, ale napovídala mnoho i o životě lidí v zapadlých samotách za třeskutých zim. Zapadly často vysokým sněhem chalupy až po komíny, sníh zavál hluboké cesty, a proto nemohli nebožtíka pochovat na hřbitově. Ležel na prkně pod střechou tak dlouho, dokud nesešel sníh, a teprve potom mu mohli pozůstalí vypravit pohřeb. Prkno, které bylo nebožtíkovi provisorním posledním ložem, než se mu dostalo rakve, lidový truhlář pomaloval rozsvícenou hromničkou, vepsal na ně jméno mrtvého a příbuzní je postavili někde u cesty k ostatním podobným prknům.
hromnička
