Reckerberg

Reference

Kašperské Hory :: odstavce 57, 59
Vlna cesty klesá k Prádlu kolem městského koupaliště a zase se zdvihne v stínu kaštanů, z něhož zahlédneme mezi lesy hájovnu, půvabně nazvanou "V nebi", a o kousíček dál je jiná samota, která má pojmenování "Peklo". Kterou z nich si vybrat? Zvonce krav rozeznívají rosné jitro, ženy na lukách rozhazují seno z kop, zatřpytí se hladina Kuklíku, nad ječmeny se mihli bělásci a stín lesa je plný jalovců. A zase chůze do kopce, kde je ves Červená s kostelíkem uprostřed návsi, jehož věžní hodinový ciferník svítí do nocí jako rybí oko, nebo, chcetedi, spis jako bělmo nějakého obra, jejichž hroby přisoudila pověst kamenitým pahorkům ve zdejších lesích. Ostatně naše pouť míří k Riesenschlossu, k Obřímu zámku. Jednou prý našli místní lidé obří kost tak velikou, že ji položili přes Riesenbach jako lávku a mohli docela pohodlně přes ni přecházet. I hasivka orličí, obří druh mezí kapradínami, napovídá nám o pohádkovém království těchto míst. Svah hrne holé kamení (v němž se uchytne jen osamělý smrček nebo břízka) k údolnímu rozpěněnému potoku, kde peřeje mění stříbrné slunce v pstruzí hřbet a vystříknuvší pěnu v bílý květ pstrocku. Spád vody zpívá, přeskakuje kameny a kořeny, slunce rozsvěcuje arniky a ztrácí se v husté tmáni větví; potkávám křemenáče, vysoké smrky, palouk v údolí a opuštěnou hájovnu v lukách, až mě zastaví záhon rozkvetlého lnu u staré dřevěné pily. To už je Reckerberg. U statku kvete černý bez a louky jsou plné světlíku, jehož květ má již blízko k podzimním mlhám.
...
Nebudeme vyvolávat na březích Riesenbachu vodní žínky, aby nám upekly chléb, jako ony čtyři reckerberské sousedky, jimž se jejich přání splnilo, ani nebudeme hledat poklady na Popelné hoře, která měla pro nás jiná kouzla.