Do šumavského Podlesí ::
odstavec
9
Na jednoho zdejšího rodáka jsem myslil mnoho, přemnoho. Byl to mistr Martin z Volyně, Husův krajan, žák a přítel z nejmilovanějších. Z kostnického žaláře se obracela k němu několikrát mysl betlémského kazatele, dva listy jsou poslány přímo Volyňskému; ustanovuje ho vykonavatelem Husovy poslední vůle, a poslední list mistrův, poslaný do Čech z vězení, ho ještě zvlášť naléhavě oslovuje: "Mistře Martínku, učedlníče, pomni, co jsem tě věrně učil." Zachovaný Husův list nejlépe vysvětluje poměr žáka k mistru, krajana ke krajanu, přítele k příteli. Je svědectvím tak důsažným, že si jej uvedeme celý.
Martin z Volyně
