zámek Češtice

Související

Odkazy

Záznam na serveru Hrady.cz

Reference

Do šumavského Podlesí :: odstavce 53-54
Před Češticemi vejdeme do modřínového lesa, v němž se bělá známá češtická Kalvárie, postavená nejprve na začátku osmnáctého století a přestavěná po zničujícím požáru do dnešní podoby o sto let později. Klasicistní kaple svatého Kříže je architektonickým středem této soustavy kapliček, z nichž nejbizarněji působí poustevna. Freska znázorňuje eremitu pohrouženého v modlitbách nad knihou, křížkem a lebkou v romantickém seskupení pro podívanou lidovým návštěvníkům. Malá třesnovka před vsí skýtá stín pro odpočinutí poutníkovo, trávu zase housátkům, hlídaným poklimující babičkou. Románská věž kostela svatého Jana Křtitele, charakteristická svými sdruženými okénky, se bělá na modrém pozadí nebes. Uvnitř mě okouzlily gotické fresky v presbyteriu, dále podkruchtí a velmi krásný obraz na hlavním oltáři, představující stětí svatého Jana Křtitele. Pod kostelem je zámek, přestavěný z původní tvrze vladyků z Češtic, jimž patřilo zdejší zboží po tři století. Měli stejné erbovní znamení jako Hodějovští, s nimi spříznění, totiž bílého nebo zlatého kapra. Nedaleké Doubravice patřívaly Přechům z Češtic a z bývalé tvrze se tam uchovala jen věž, dnešní kolářská dílna. Tento úkryt i výpadiště loupežných rytířů vzaly za své při trestné výpravě sousední šlechty, jejíž zbrojní tvrz vypálili a rozbořili.
Hýsrlové z Chodů, z nichž Arnošt Ferdinand byl jedním z visitačních komisařů pro berní rulu prácheňského kraje po válce třicetileté, přestavěli tvrz do podoby dnešního zámku. Nárožní věž s bání a terakotové ornamentální reliéfy na zámeckém průčelí působí mile zejména svým barevným laděním. Před zámkem šumí voda v kamenné kašně, jejíž výzdoba není bez půvabu, a v zámeckém parku, nyní poněkud zpustlém, zarostly pěšinky trávou; jen ptáci tu zpívají jako jindy a v korunách starých lip bzučí melodie včel vždycky stejně vznešená. V podvečer jsem potkával samé pasáky, stáda kraviček na rozsáhlých drahách, potom vedla cesta stále do kopce až k Nahořanům, odkud jsem na severní stranu pozdravil Třemšín a z jihovýchodního obzoru kynul svou zříceninou hrad Helfenburg. Než jsem dosel do Nahořan, zatáhlo se nebe, hučel vítr, blesky se křižovaly nad Pržmem, Boubín s Bobíkem se přiblížili ztemněvše, a já si vzpomněl na podobnou situaci v Nahořanech, udavší se roku 1585, kterou zaznamenal archivář Teplý. Tehdy prý nahořanský rychtář Fučík, chtěje zaplašit blížící se krupobití, počínal si nezvyklým způsobem: vyhazoval sekeru naproti mračnům. Ovšem s jakým účinkem se toto počínání setkalo, už nám kronikář nedopověděl. Rozmoklými a zaplavenými cestami došel jsem k navečerní Čkyni, kde temněl černý odraz vrb na hladině rybníčku pode dvorem a dál mezi olšemi se na chvíli zatřpytila rozvodněná Volyňka. Noční vítr rozehnal mraky a hvězdná, jasná noc nad tajemnou vlnou Pržma dávala tušení slunného jitra.