Kašperské Hory ::
odstavec
19
Kdyby nebylo cestáře, obědvajícího pod jeřábem, a kdyby nebylo kopky sena, přikryté březovým větvovím, těžko bych tu hledal stopy po člověku. Zarostlou cestou mezi bučím a pahorky vcházím na žlíbeckou náves, kde není živáčka. Syrové ticho, nezabydlené lidským dechem, vane ze zpuštěných stavení a kapky deště padají s kaštanů na plechové střechy, pod nimiž se prohání vítr. Mrtvá ves, kde pod zříceným trámovím neslyšíš oddychování spících ani dětský pláč, kde jsou jen rozvaliny, vrbovka a černý bez, tesknota a opuštěnost. Jen kaplička uprostřed návsi, založená roku 1820, přečkala tuto pohromu jako zázrakem, snad proto jen, že se z ní nedalo nic odnést. Je to rozmezí staré jazykové i citové oblasti.
Žlíbek
