• 
• 
• 
• 

rozchodník prudký

rozchodník prudký na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Kašperské Hory :: odstavec 25

  Pod šedými kmeny jedlí kvetou žlutavé zvonky náprstníků, mezi nimi zahledáš tolitu lékařskou a v lískoví kvetoucí ostružiní, na kameni se rozbujely rozchodníky, velikými modrými zvonky pohupuje vítr a na všechny věci padá dřímavé ticho i temnězelený teskný stín. Šedavost zdí, strmějících nad zarostlými příkopy, jen zdůrazňuje tuto tesknotu a soustřeďuje ji lidem do nitra.

• K metropoli kraje :: odstavec 159

  Nějaká babička zalévá hroby a ty se díváš k řece na zvláštní kůl, stojící dole na bělidle. Dozvíš se od jiné doudlebské panímámy, že je to "děvka" na ždímání prádla, a tvá zvídavost je odměněna i jinak. "Ať se v městě strojejí, kerak chcou," říká - a už mi ukazuje starý doudlebský kroj. Sluší jí, jen co je pravda. Dole u dřevěné lávky zpívá husopaska, a než pohladíš očima rozchodníky, vejdeš pod košatými štěpy do mlýna, kde je na letním bytě malíř Ota Matoušek. Všechny kapličky, všechny staré lípy (a není jich tu málo) obešel se svým malířským nádobím, aby do své hutné malby sevřel těžké obzory starého Doudlebska. Vezměme si opatrně do očí siluetu kostela ve Svatém Janě i obrys Střížova a Slepičích hor, než se vydáme do strání ke Kamennému Újezdu.

• Poutní místo :: odstavec 48

  Než domyslíš nad květem zeměžluče a náprstníku všechny moudré rady bab kořenářek, nastrčí podivnou agrafu tvým očím křídlo okáče bojínkového, a než ji rozluštíš, zmizí ti v chvějivém listoví bříz. Jen modrý pávinec, bratr omšelých kamenů, lišejníku a vyprahlých strání, zůstane tu s tebou sám. A s ním si už porozumíš: ty i sestra chudoba. V přeschlých metlicích zapraská jiskra saranče vrzavé, zapalujíc troud tvébo snění, a ty marně hledáš rozchodník vždyživý, tu podivnou rostlinu, jejíž domovská příslušnost je zapsána právě zde. Na zříceninách velešínského hradu zvedl jsem vraní křídlo, černé jako zbojnická noc - a nad kopytníkem šlehl mi do tváře vítr koňské hřívy. Neslyšíte odněkud z dálky až sem dupot kopyt a hlas koňského ržání a nevidíte stíny uhánějících jezdců ? Velešín, Velešín - Bože, kde už jsem slyšel toto jméno? Už vím. Tovařišstvo Matěje vůdce i tovařišstvo Jana Kolúcha, lapkové, štvanci a ztracenci, velicí "lúpežníci na silniciech", opověděli nepřátelství pánu z Rožmberka a usilovali dobýt i tohoto jeho hradu. Jan Žižka byl tenkrát mezi nimi - ale to bylo dávno, tak dávno, že to už ani ploník nepamatuje. Alois Jirásek se tady zamýšlel nad dějem třetího dílu svého románu Mezi proudy.

• Pěšinkami mrtvých :: odstavec 21

  Jedna z křepelek se dostala až do Egypta. Skryta v obilí slyšela, jak žid vymáhá na svatém Josefovi pět peněz za opuštěnou jeskyni v polích. Zželelo se křepelce opuštěnosti božského dítěte i rozlétla se po celé egyptské zemi, aby vyprosila pro Jezulátko požadovaných "pět peněz". S nastávajícím jarem se musela po zákonu ptačích návratů vrátit do svého českého domova a od těch dob jí zůstalo na památku známé křepelení. Na mezích u kamenů kvetou rozchodníky. Chodské děti vily z nich na pastvách věneček, který zavěšovaly na Kristovu hlavu skloněnou na pol ním křížku pro památku na trnovou korunu, jak je tomu učily maminky... Z luk dlouze zakníhala chocholatá čejka, zvěstovatelka jara a třpytných vod.