Do šumavského Podlesí ::
odstavec
29
Do čisťoučkého náměstíčka si umístili faru s mansardovou střechou. Jen se zeptejte, koho hostíval stachovský pan farář Čech! Uslyšíte předlouhé historie o skladateli Karlu Weisovi, který měl sice drsná slova, ale srdce ze zlata. Stachovští ho vždycky počítali mezi své a k "panu mistrovi" se ubírali pro radu se všemožnými žádostmi, ať už se týkaly "hausírnícké koncese", nebo přímluvy u všemocných úřadů. (Člověk nikdy neví, kde klopýtne.) Nikdy jim nebyla pomoc odepřena. Stával ve svém černém širáku široce rozkrocen před stachovskou farou, kde byla jeho residence, ovšem bez služebnictva a kamarily, vládli jen houfu roztodivných koček a jedné želvě, jejíž občasné vandry a zmizení kolikrát vyrušily všechny skladatelovy sousedy. Tady po prvé slyšel rozhlas a skladba milovaného klasika změkčila tuto sukovatou náturu až k slzám. Nač zaznamenávati jen příhody podivínské, poděkujme za dílo "Český jih a Šumava v písni", jemuž věnoval tolik nezištné lásky a ještě více obětí hmotných.
Český jih a Šumava v písni
