Husinec, kostel

Reference

Vlachovo Březí :: odstavec 5
Odmysleme si barokní kupole s farního chrámu, představme si na miste herbersteinského zámku prostou vladyčí tvrz, v obrazu městečka vynechme něco chalup, a jsme o několik století v minulosti. Sousední kostel husinecký byl ještě filiálním, když ze zdejší fary spravoval svou chudou obec věřících Oldřich z Březí, syn místního vladyky. Snad právě on pokřtil Jana z Husince vodou z gotické křtitelnice vlachobřezské, poněvadž tehdy osadníci husinectí patřili ještě pod duchovní správu jeho farnosti. Zboží březské přešlo později v držení Malovců z Malovic a po jednom z nich, Vladislavovi, zkráceně Vlachovi, nazývalo se od té doby Březím Vlachovým. On spolupodepsal a zpečetil stížný list, poslaný do Kostnice, a se svými poddanými stál věrně při kalichu. 1 po katastrofě bělohorské zůstali Vlachobřezští "pevní u víře" a k ušní zpovědi museli být později přinuceni násilím soldátským i jesuitským. Nevím, považovalo-li za trest "skryté semeno" (po soudu doby ovšem kacířské) dlouhé farní bezvládí, ale aspoň nepříjemností byla pro ně chůze k církevním obřadům do vzdálených Prachatic. Soldateska třicetiletá zanechala jistě i v této tvrdohlavé obci jizvy spálenišť a pole pýrem zbujela - dlouho trvalo, než sousedé se mohli poklidněji věnovat rozkvětu svých živností, z nichž soukenická slynula dobrou pověstí svého díla Široko v kraji.
Vlachovo Březí :: odstavec 4
Městečko půvabně rozložené na úpatí Vyšoháje uvede naše vzpomínání do idyly i do dramatu. Odmysleme si barokní kopule s farního chrámu představme si na místě herbersteinského zamkni prostou vladyčí tvrz, v obrazu městečka vynechme něco chalup a jsme o několik století v minulosti. Sousední kostel husinecký byl ještě filiálním, když ze zdejší fary spravoval svou chudou obec věřících Oldřich z Březí, syn místního vládyky. Snad právě on pokřtili Jana z Husince, poněvadž tehdy osadníci husinečtí patřili ještě pod duchovní správu jeho farnosti. Zboží březské přešlo později v držení Malovců z Malovid a po jednom z nich, Vladislavovi, zkráceně Vláčnou nazývalo se od té doby Březím Vlachovým. On spolu podepsal a zpečetil stížný list, poslaný do Kostnic a se svými poddanými stál věrně při kalichu. Po katastrofě bělohorské zůstali Vlachobřezští »pevni u víře« a k ušní zpovědi museli být později přinuceni násilím soldátským i jezuitským. Nevím, považovalo- li za trest »skryté semeno« (po soudu doby ovšem kacířské) dlouhé farní bezvládí, ale aspoň nepříjemností byla pro ně chůze k církevním obřadům do vzdálených Prachatic. Soldateska třicetiletá zanechala jistě li v této tvrdohlavé obci jizvy spálenišť a pole pýrem izbujelá — dlouho však trvalo, než sousedé se mohli poklidně ji věnovati rozkvětu svých živností, z nichž soukenická slynula dobrou pověstí svého díla široko v kraji.