-
Na Vodňansku ::
odstavec
15
Gotika vodňanského chrámu patří svou původní podobou století čtrnáctému; Mockrova úprava z devadesátých let odstranila staré barokní oltáře, ale ruka Alšova proměnila tento prostor v chrám duše české. Do sakristie věnoval Julius Zeyer obraz Bohorodice, přivezený do Vodňan z jedné ruské cesty. Atika Heritesovy lékárny přivolává dobu čamar a studentských deklamací, čas Anemonek, sborníku jihočeského studentstva, v němž otiskli své první verše básníci tak rozdílného vnitřního ustrojení, jakými byli Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček. Když na dvanáct let zakotvil v paláčíku U čápů Julius Zeyer, byl už Otakar Mokrý kromě Jihočeských melodií autorem několika svazků básní a váženým notářem. František Herites, druhý ze slavné trojice, který vladařil v lékárně, vypracovával se v mistra maloměstské žánrové povídky a humoresky. Jeho lékárna byla svědkyní mnoha hovorů těchto tří přátel, s jejichž jmény si literární historie spojila Vodňany už navždycky. Z Heritesových Vodňanských vzpomínek si vyvoláme celou životní atmosféru těchto let, které doplnil bratr básníkův Teodor Mokrý drobnou, ale teple vyprávěnou knížkou Nezapomenutelné dojmy zlatého mládí. Ve vilce při Budějovické ulici byly pietně uchovávány rodinné památky heritesovské; kromě rozsáhlé knihovny viděli jsme tu i několik překrásných obrázků Alšových, portrét spisovatelův od Miloše Jiránka a podobiznu spisovatelovy dcery Boženky, namalovanou Marií Štětkovou. Lomecký hřbitůvek a vodňanská krajina s rybníkem, díla Jana Zrzavého, byla v tomto kulturním prostředí jistě milým setkáním.
-
Vzpomínání na Julia Zeyera ::
odstavec
5
Vodňany - patříte této krajině, sice ne rodem, ale inspirací. Cítíme tu problematiku české duše - země i křídla. Obojí bylo vaše. Hořká vůně těžké ornice, spanilý zrak vod a spěchající oblaka na vysokánském nebi. A vždycky dvojí zrcadlení: oblaků a vod, výšek a hlubin nitra a světa - to vše, co vytváří v jemnějších duších zkušenost náboženskou. V té nesmírnosti ticha ztrácí se člověčí samolibost a hlas dálek se tu odedávna pře s hlasy deroucími se z nitra. Zrak hledající v nebesku pravou vlast duše - i zrak upřený k věčným pravdám dělné země má tato krajina. Jistě vašemu citlivému sluchu byl i po staletích slyšitelný hlas zástupů božích, ale pro nás zůstalo vryto v tváři tohoto kraje i cosi z husitské strohosti - třeba o veřejném stavování hříchů. Ostatně nejsou vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce - pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější. Této básni dostalo se i krásné výtvarné fólie kresbou Jana Zrzavého, malíře svým vnitřním světem vám tolik blízkého, kterého vaše Vodňany zlákaly k návštěvám častějším a stále prodlévavějším. Něžné pastely z jeho rané tvorby vyvolávaly vaši Zahradu Mariánskou i vaši Sestru Paskalinu...
-
Obděnická pouť ::
odstavec
128
V Žemličkově Lhotě jsme viděli přípravu k večerní pobožnosti, připomínající některý z obrazů Jana Zrzavého, odněkud z Bretaně. Pod zvoničkou uprostřed návsi klečel zástup s obnaženými hlavami a na vyzvání zvonu sbíhali se věřící z celé vsi.
Jan Zrzavý
